Kategorie

Kultura

AKCE -30 % s kódem
📅 Naplánujte
celý nový rok.

Využijte 30% slevu na všechny kalendáře!
Kód: Kalendare2021
Kalendare2021
pleindestring
více  Zavřít popis alba 
  • 2.1.2021
  • 17 521 zobrazení
  • 00
  • {POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
berkapetr
Dobová řemesla a atrakce. která rádi předvedeme na vašich městských, obecních, historických slavnostech nebo dětských táborech. Prvorepubliková kuchyně, řezník - uzenář, zabíjačka, dobová polní kuchyně, caletnice, mletí obilí na ručním mlýnku, perníkářka, sýrařka, bába kořenářka, zelinář - šlapání zelí, svíčkařka, přadlena, krajkářka, barvířka textilií, písař - kaligrafista, kovář - mečíř, šermířské vystoupení "Zbraně převážně nevážně", umělecký kovář a brusič, odlévání cínových figurek a kulí, střelba z kuše, lukostřelba, mistr kat, ražba mincí, keramik, drátenice, flašinetář, soustružník na šlapacím soustruhu, tesař, řezbář, kartářka, malování portrétů, výroba šperků z kůže, vánoční zvyky, výroba vánočních ozdob ze slámy. Pro děti nabízíme pouličního herce - pohádkáře, dětskou kušovou střelnici, malování na obličej. malířskou dílnu - malování sádrových zvířátek a nebo soubor šikovnostních her, u kterých se vaše děti zabaví a zklidní. U některých řemesel lze po předchozí domluvě připravit dětské dlničky. Pořadatelům do kulturního programu můžeme nabídnout komentovanou dobovou módní přehlídku, pány jistě zaujmou prvorepublikové prostiutky - holky ze Záběhlic, fakýr s ohnivou show, orientální tanečnice s hadem nebo skupina tanečnic historizujících tanců. Na přání můžeme zajistit i hudební skupinu těchto žánrů - folk, country, historizující. Pro pořádání akce nabízíme též profesionálního moderátora v dobovém kostýmu podle stylu akce. Zajistíme též pronájem krytého pódia včetně instalace + profesionálního zvukaře s aparaturou. Možná se vám též hodí kostýmovaný Sokol nebo imitace známého komika Charlieho Chaplina. Kompletní informace včetně cen naleznete po kliknutí levým tlačítkem myši na malý obrázek řemesla dole v popisce. Objednávky přijímáme na e- mail: radost.skoly@gmail.com nebo na tel.: 737279956, 777293392
Ostatní naše aktivity najdete na [url=http://stararemesla.eu , http://modniprehlidky.wz.cz
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 21.6.2012
  • 14 489 zobrazení
  • 11
trus
Druha Pulka Dovolene v Mexiku - Zapad
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2020
  • 10 886 zobrazení
  • 00
dundeenka
Coco cabana Nungwi, Ngalawa Bububu
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2018 až leden 2020
  • 10 373 zobrazení
  • 00
Obsah pokračuje za reklamou
Pokračujte dolů pro další obsah
tinpac
více  Zavřít popis alba 
  • září 2010
  • 8 228 zobrazení
  • 00
ondrejhavelka
Při delších cestách do výrazně odlišných kultur cestovatele nemine jev, kterému se říká „kulturní šok“. Probíhá v několika fázích a poutník s ním zažije euforii, ale i dezorientaci a odpor ke všemu kolem sebe. Zvládnutí kulturního šoku je přitom jedním z nezbytných předpokladů, jak si cestu užít a nechat se poznávanou kulturou obohatit nebo přímo „přepodstatnit“. Kulturních šoků jsem zažil mnoho a ne všechny jsem zvládl dokonce. Ten nejtěžší mě čekal při návratu do Čech po dvou letech pobytu v afrických a arabských kulturách: bývá označován jako zpětný kulturní šok.

Nadšení, frustrace a únik nebo přizpůsobení

Kulturní antropologové popisují čtyři základní fáze kulturního šoku: nadšení, frustraci, obrat a přizpůsobení, ovšem každý prožívá kulturní šok jinak a jednotlivé fáze se mohou významně lišit. Většinou se vystřídají tři elementární fáze, přičemž třetí má dvě rozdílné podoby: 1. nadšení, 2. odpor a 3. únik nebo naopak přizpůsobení. Ne každý si vychutná kulturní šok do konce a mnoho lidí prostě ve fázi odporu vůči jiné kultuře volí co nejrychlejší návrat domů, což je ale škoda, protože teprve po projití všech fází kulturního šoku začne cestovatel opravdu poznávat odlišnou kulturu a učit se. Setkal jsem se i s cestovateli, kteří cítili nejprve odpor, poté se částečně přizpůsobili a teprve po několika měsících se objevilo opojné nadšení. Jiným se zase vícekrát za sebou vystřídalo nadšení s odporem, aniž by se dostavilo přijetí cizí kultury; jinými slovy, stále s kulturou vnitřně bojovali a to tak neúnavně, že nedošlo k proměně cestovatele cizí kulturou.
První fáze, tedy fáze nadšení, obvykle přichází bezprostředně po kontaktu s cizí kulturou – čím je nová kultura odlišnější, tím výraznější bývá vyvolané nadšení. Cestovatel bývá v této fázi nadšen (z jeho pohledu) zvláštními zvyky, chováním lidí, otevřenými náboženskými projevy, neznámým jazykem nebo velmi odlišnou hudbou. Intenzitu první fáze prohlubuje také odlišné podnebí, často velmi rozdílná teplota vzduchu a také jiná strava. Po několika týdnech, maximálně několika měsících jsou to však tytéž skutečnosti, které cestovatele přivedou k frustraci; tytéž jevy, které původně vyvolaly nadšení, ve druhé fázi způsobí silný odpor k nové kultuře, postoj odmítnutí a někdy dokonce odsouzení jiné kultury posuzované obvykle měřítky naší domácí kultury, kterou automaticky považujeme za směrodatnou neboli „tu správnou“.

První fáze na Madagaskaru

Svůj první kulturní šok jsem zažil při své první cestě mimo Evropu – tehdy jsem cestoval na Madagaskar. Bylo mi osmnáct let a neměl jsem absolutně žádné zkušenosti. Na Madagaskaru jsem ovšem pobyl pouze měsíc, takže jsem zakusil jen omamnou první fázi, tedy čtyři krásné týdny naprostého nadšení z odlišné kultury. Připadalo mi skvělé, že na silnicích neexistují žádná pravidla silničního provozu, že lidé spí v roztrhaných hadrech na zemi, že na výpadovce za městem stojí parta vojáků s lékaři a nutí každého projíždějícího spolknout hrst léků kvůli epidemii cholery, že cestou na pobřeží řidič pětkrát spravoval kolo a třikrát měnil svíčky, že bosí černoši táhnou rikši naložené obutými černochy, že se na nás řítí cyklón, že nikomu nerozumím a mám průjem z polévky, jejíž obsah nikdy neprozradím. Z Madagaskaru jsem odletěl dříve, než jsem stihl zakusit druhou fázi kulturního šoku.

Druhá fáze v Indii

To se mi poštěstilo hned na další cestě, kdy jsme s kamarádem cestovali stopem přes biblické kraje Středního východu do Indie. Fáze nadšení nám vydržela celé dva měsíce. Cesta po zemi do Indie a Indie samotná nás naprosto okouzlila. Milovali jsme stopování pestrobarevných, nákladem přeložených náklaďáků v Íránu a v Pákistánu, jezdících jen o málo rychleji než je rychlost chůze stoletého Inda ve sněhově bílém hábitu, kráčejícího na svůj oblíbený přeslazený čaj s mlékem. Milovali jsme hlučná arabská tržiště překřikující se s mueziny ve vysokých minaretech mešit. Milovali jsme nepopsatelně pálivé pouliční jídlo (i osolený meloun s chilli nebo osolený čaj s mlékem a chilli), po kterém jsme obvykle okamžitě stahovali kalhoty, protože pomsta je v Asii nezvykle rychlá, často doprovázená krátkodobou horečkou. O něco méně jsme ale milovali absenci toalet v Indii, a když jsme zasedli do řady roztomile se tvářících vyměšujících, neradi jsme přijímali fakt, že na Indy se při tom nikdo nedíval, ale na nás ano a ještě to mnozí zaujatě komentovali; přitom výsledek našeho počínání byl, nezávisle na barvě pleti, totožný. Milovali jsme ukřičenou hudbu, která útočila ze všech stran a výškou hlasu zpěvaček pronikala až do kostí. Milovali jsme všudypřítomné barvy, hubené řidiče rikš a tlusté bráhmany, svaté muže (hinduistické sádhu) kouřící velmi silné konopí a překrásné ženy v barevných sárích. Milovali jsme Asii a zejména Indii v její odlišnosti.
Jenže po dvou měsících nadšení se vše obrátilo. Dlouhodobé průjmy nás fyzicky vyčerpaly. Začalo nám vadit, že jídlo tolik pálí. Začalo nám vadit, že si nemůžeme v soukromí dojít na záchod. Ukřičená hudba nám začala být nesnesitelná, pomalu jedoucí náklaďáky nudné, náboženské projevy lidí nepochopitelné, žebráci nesnesitelní, vedro úmorné a do toho všeho jsme skončili v nemocnici s jakousi infekcí, která nás dostala až na samé dno. Navíc nás z nemocnice nechtěli pustit, protože – jak jsme brzy zjistili –, získávali za každý den naší hospitalizace zajímavé peníze a chtěli pochopitelně co nejvíce. Nakonec jsme si po deseti dnech museli vytrhnout kapačky ze žil a v noci z nemocnice utéct jako zločinci. Celá Indie na nás pomyslně padla a začala nám připadat odporná, nepochopitelná, přebarvená. Hledali jsme umění, mystiku, krásu a našli jsme blikající kýč, který vzhlíží k euro-americké kultuře a svým pokusem o její napodobování ji spíše velmi výstižně karikuje.
Najednou jsme si začali uvědomovat skutečnou podobu toho, co se nám zdálo okouzlující, a jako bychom vystřízlivěli probuzeni do těžké kocoviny. Nesnesitelná tíha přebarvené, převoněné, překřičené, překořeněné Indie. Druhá fáze kulturního šoku se dostavila v plné síle. Po dvou týdnech boje s druhou fází jsme totálně vyčerpaní zvolili únik, tedy návrat domů. Jenže hned několik dní po návratu jsme toho litovali.

Třetí fáze, zlom a hlubší smysl

Na své další Cestě stopem po Indii (tentokrát jsem cestoval sám) se mi podařilo druhou fázi překonat a teprve potom jsem se konečně nechával pozvolna měnit. Nasytil jsem se Indií a nechával se pomalu, střízlivě, v klidu a dobrovolně „přepodstatňovat“. Teprve tehdy jsem se začal opravdu učit, odkrývat hlubší roviny jiné kultury, které nejsou na první pohled vidět pod palbou povrchních přebarvených vjemů. Indie se konečně dostala do mého nitra a otevřela mi zcela nový horizont vnímání světa. Najednou jsem znal dvě odlišné kultury, a byl tak schopen dívat se na svět z různých kulturně podmíněných úhlů. Byl to osvobozující pocit.
Když tedy cestovatel překoná druhou fázi, dostaví se odměna a cesta dostane nový (hlubší) smysl. Cesta začne odhalovat život. Cestovatel zakouší totéž, co doposud, ale už z toho není ani euforicky nadšen, ani k tomu necítí odpor a nechuť. Prostě vše přijme tak, jak to ve skutečnosti je a začne pomalu vnímat okolní svět skrze program dané kultury. To, co mu dříve připadalo nechutné (třeba, že krásná dívka obědvající vedle vás si velmi objemně odplivne hned vedle vašeho talíře), najednou působí normálně a naopak to, co bylo normální (vysmrkat se do kapesníku a dát si jej do kapsy), je najednou nechutné – obsah přece patří kamkoli (na zem, na stůl, na lavičku, na sedačku v autobuse), jen ne do kapsy.
Ne všechny odlišnosti ale působí frustraci – například ženská nahota, běžná u některých afrických etnik, ve mně budila pouze libé pocity. Ani po mnoha měsících vizuálního studia černých ňader se nedostavila žádná frustrace a už vůbec ne odpor. Pravdou ale je, že mužská nahota, která sice není tak běžná jako ta ženská, ale cestovatel se s ní v Africe nejednou setká, ve mně frustraci vzbudila. To však nebyl kulturní šok, ale spíše překvapení, po kterém jsem cítil jistou nedostatečnost. Až ve vietnamské sauně na další cestě jsem znovu získal ztracené sebevědomí. Normální délka je zavádějící pojem – svět je barevný a různý.

Všechny fáze kulturního šoku v Africe

Jak už jsem zmínil, celou procedurou kulturního šoku jsem hned dvakrát prošel v Africe. Prvním kulturním šokem jsme s přítelkyní (dnes manželkou) prošli v subsaharské Africe, kde jsme pobývali rok. Stopem a pěšky jsme pomalu cestovali okolo celého černého kontinentu a postupně se střetávali s mnoha (z našeho pohledu) nepochopitelnými kulturami. Ze začátku jsme odlišné kultury poměřovali tou naší domáckou, kterou jsme považovali za směrodatnou. Sociologové tento přístup označují jako etnocentrismus. Postupně jsme ale přestali považovat svou rodnou kulturu za směrodatnou a pochopili jsme, že každá kultura je jiná, a každá má nezcizitelné právo na svébytnost. Žádná kultura není „ta správná“. Tomuto postoji sociologové říkají kulturní relativismus.
Po projití všech fází kulturního šoku v černé Africe jsme si další a další kultury užívali plnou měrou. Žádnou z těchto kultur jsme však nestihli pořádně přijmout, neboť jsme pomalu putovali. Proto nám leccos stále připadalo divné: nechápali jsme rytmus v hudbě, sandály na hlavě, voodoo v hlavě, mouchy v očích, překračování umírajících chudáků, sílu konopí, násilí mezi etniky nebo to, že na urostlého černocha nefunguje elektrický paralyzér.
K plnému přijetí jiné kultury a dokonalému „přepodstatnění“ u nás došlo až v Egyptě. Po roce stráveném v černé Africe jsme ze Súdánu připluli po Nilu do Egypta a okamžitě pocítili zásadní změnu kultury. Chtěli jsme se zdržet měsíc, ale nakonec to byl další rok, během něhož jsme v Egyptě pracovali, cestovali, naučili se mluvenou arabštinu a prošli všemi fázemi kulturního šoku. Po půl roce došlo k plnému přijetí kultury. Připadalo nám naprosto normální sypat odpadky z okna – něco sežerou velbloudi, něco kozy a zbytek rozfouká vítr. Připadalo nám normální, že pracovní schůzka se uskuteční asi hodinku až tři po smluveném čase setkání nebo že prodavač v obchodě spí (případně tam prostě vůbec není), a tak mu na stole necháme peníze a odcházíme s nákupem. Dokonce nás už nešokovaly skutečnosti, které nás v současnosti už opět šokují, jako byla třeba vražda ze cti, kdy otec zabil dceru (naši sousedku) za to, že se scházela s Beduínem. Postupně jsme vrostli do jiné kultury a přijali jiný program, kterým člověk čte okolní děj. To, co se evropským turistům zdálo exotické, nám připadalo normální a naopak.

Zpětný kulturní šok

Po dvou letech v afrických a arabských kulturách jsme se přes země Středního východu a Balkánu vrátili domů. Po několika dnech přišel silný zpětný (návratový) kulturní otřes. Lidé tady v obchodě nesmlouvají, což nám připadalo divné až nezdvořilé, vždyť koupit za první cenu je (z arabského pohledu) vrcholná ukázka pohrdáním druhou osobou. Týden jsme nestihli jediný dopravní prostředek, protože všechny jely (nepochopitelně, až zákeřně) na čas. Na pracovním pohovoru se okamžitě mluvilo o práci, což je v polovině světa nemožné, vždyť nejdříve se musíme poznat, pohovořit o rodině a náboženství, potom o sportu a autech a potom teprve o práci. Lidem připadalo zvláštní, že rýži s omáčkou jíme rukama a nikdy nebereme do levé ruky jídlo. Mimochodem mokrý flek na zadní straně kalhot v Egyptě mnohem rychleji schne a nevyvolává pohoršení.
Šokovala nás rychlost života, kterou jsme arabským tempem vůbec nestíhali, ale nezdálo se, že by ti zrychlení lidé kolem nás byli nějak „dál“. Český život nám připadal až německy sterilní – vlastně jsme v něm život marně hledali. Bolela nás hlava z neustále se valících zpráv, které dokola opakují totéž a kloužou jenom po povrchu, ale o to rychleji a krvavěji.
Nezbylo nám než projít všechny fáze kulturního šoku a znovu se zařadit do naší rodné kultury. Dnes už žijeme plně v programu české kultury, ale mnohé skutečnosti, které jsou nám v médiích prezentovány jako zvláštní, hloupé nebo nesprávné, stále dokážeme pochopit pohledem skrze jiný kulturní program. Pořekadlo, kolik jazyků znáš, tolikrát si člověkem, mohu potvrdit v případě, že k jinému jazyku si člověk osvojí také jinou kulturu, čím odlišnější, tím lepší.

#cestování, #Afrika, #kultura, #kulturní šok, #Ondřej Havelka (cestovatel), #domorodá nahota, #umělecká fotografie, #dokument, #nahé ženy, #černobílá fotografie, #zábava
více  Zavřít popis alba 
50 komentářů
  • říjen 2008 až říjen 2019
  • 8 040 zobrazení
  • 5050
sky984
Saunování je skvělý způsob jak se prohřát v chladných dnech, ale především to prospívá vašemu zdraví a imunitě. Pohodlně se usaďte a užívejte tepla.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • říjen 2010 až květen 2020
  • 8 031 zobrazení
  • 22
zubrova
Rozhodli jsme si užít odpočinkovou zimní dovolenou v teple a vybrali jsme si Omán s CK Fischer. Byli jsme ubytováni v 5* hotelu Fanar poblíž druhého největšího ománského města Salalah na jihu země. Hotelový rezort poskytoval veškerý komfort v rámci služeb All Inclusive - výborné jídlo, čistota, pořádek, nádherné pláže, velice ochotní a příjemní zaměstnanci atd. Omán jsme navštívili v době 40 denního státního smutku, protože pár dní před naším příjezdem zemřel Sultán Kábus, který v zemi vládl téměř 50 let a kterého místní obyvatelé měli velmi rádi. Státní smutek nám paradoxně vyhovoval, protože v hotelu byl klid, nikde nehrála hlasitá hudba, diskotéky apod. Ačkoli jsme byli v Ománu pouze týden, tak nám přišlo škoda nejet nikam na výlet, protože Omán je velmi zajímavá země. A tak jsme využili nabídky CK a jeden den jsme jeli na výlet směrem do hor. Podívali jsme se do oblasti, kde se pěstují kadidlovníky, prozkoumali jsme pramen Sahalnawt a okolní travertinové skalní útvary. Navštívili jsme vyhlídky na vyschlá koryta a kaňony dočasných řek (vádí). Na pláži Mughsail jsme se zastavili u gejzírů, tryskajících z průduchů v útesech - moc jich nebylo, protože zrovna nebyly velké vlny... V rámci výletu jsme zavítali na téměř liduprázdnou pláž Fazayah, která je obklopena vysokou hradbou skalních stěn a kde jsme si mohli pohladit velbloudy. Další den jsme jeli na půldenní výlet do blízkého města Salalah - druhého největšího města v Ománu a zároveň hlavního města governorátu Dafár (Dhofar). V Salále jsme navštívili mešitu Sultána Kábuse, národopisné a námořní muzeum, typický arabský trh atd. Zkrátka jsme se něco více dozvěděli o historii a současnosti Ománu. Celkově shrnuto - v Ománu se nám moc líbilo a nakonec je škoda, že jsme tu byli pouze týden a nestihli tak více prozkoumat tuto nádhernou zemi...
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2020
  • 7 493 zobrazení
  • 00
genkavlad
Moje fotografie a zpracování!
více  Zavřít popis alba 
9 komentářů
  • březen až červenec 2020
  • 7 485 zobrazení
  • 99
candid2020
více  Zavřít popis alba 
  • 1.5.2020
  • 6 941 zobrazení
  • 00
mpbrno
Italský víkend.
více  Zavřít popis alba 
  • 15.9.2019
  • 5 289 zobrazení
  • 00
coloraaa
Vojenské lesy opět zahrnuly a zavařily vstupy do dalšího Brdského bunkru. Jednalo se o bývalou zodolněnou strojovnu s dieselagregátem. Postupně likvidují to co dělalo Brdy zajímavé. Různé pozůstatky po armádě měly svoje kouzlo a lákalo milovníky Brd. Až zlikvidují vše, tak už tu zůstane jen nezáživné obyčejné CHKO Brdy vhodné jen tak pro důchodce a Pražáky. (:-)) A tady se můžete podívat jak to tu vypadalo v roce 2013. Dnes se dovnitř již nedostanete. To je výhoda dokumentární fotografie že se i po létech můžete podívat na to co již není.
Počasí: +20°C, Jasno, slabý severovýchodní vítr.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
https://www.facebook.com/groups/bunkry.v.cr/
více  Zavřít popis alba 
  • září 2013 až duben 2020
  • 4 343 zobrazení
  • 00
lfe
více  Zavřít popis alba 
  • březen 2016 až leden 2021
  • 4 062 zobrazení
  • 00
fotostandaliberec
34. Námořnický Ples - Momentky a foto-koutek.
Námořnický Ples vodních skautů libereckých přístavů Flotila a Maják se konal v sobotu 18. ledna 2020 v restauraci "U Košků" v Liberci - Pavlovicích. Námořnický či společenský oblek je na tuto akci nutnou samozřejmostí. K tanci hrála hudební skupina KALEIDOSKOP.

#bál#liberec#maják#skaut#skauti#vodnískauti#tanec#zábava#fotokoutek#namornici#vodni#bal#restaurace#ukosku#flotila#majak#2020#vodnici#ziveobrazy#kaleidoskop
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 18.1.2020
  • 3 946 zobrazení
  • 33
astina
na konci jsou fotky od Veroniky
více  Zavřít popis alba 
  • 2.12.2018
  • 3 888 zobrazení
retepniltub
Friends both new and old over the years
Kategorie: domakulturaselfie
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červen 2001 až srpen 2020
  • 3 800 zobrazení
  • 11
coloraaa
Dnes jsem se šel podívat jak skončil jeden pěkný srub ve kterém jsem naposledy v dubnu 2014 přečkal deštivou noc. Škoda každého srubu. Tento prý vyhořel v srpnu 2019. Teď jde o to proč a jak vyhořel. Nepomohlo mu čistě náhodou známé trio nepřátel trampingu Bratrstvo kočíčí pracky nebo to byla nešťastná náhoda? Tady se můžete podívat jak to vypadalo dříve a nyní. Právě pro to dokumentuji trampské sruby a campy protože vím že staré zanikají a nové vznikají. Aby ti co přijdou po nás věděli jak jsme si to tu užívali a nehníli jen u kompu doma ale chodili do přírody. S tou přírodou je to také sporné. Odhaduje se že do pěti let bude u nás po lesích. Většina uschne a zbytek sežere Lýkožrout smrkový a jemu příbuzné druhy souhrně zvané ''Kůrovec''.
Počasí: -1°C, Oblačno až zataženo, slabý proměnlivý vítr.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • prosinec 2019 až leden 2020
  • 3 558 zobrazení
  • 33
kutilektomas
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 30.8.2020
  • 3 557 zobrazení
  • 00
kregan
Wanders
Fotky z vandrů v Čechách i po cizině
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • leden 2004 až prosinec 2020
  • 3 486 zobrazení
  • 22
kutilektomas
Kategorie: kultura
více  Zavřít popis alba 
  • 11.9.2020
  • 3 261 zobrazení
  • 00
gurunz
19.9.2020 se konal v Loděnici v Benátkách nad Jizerou další festival Metalová Miss 2020 - super zábava a lidičky, skvělá muzika, krásné děvčata :)..hrály nám kapely Sacrastic, Joker Eleven, Stay Down, Kryptor, Alžběta, Anarchuz, V.A.R., Debustrol a Frantic Amber ze Švédska ..
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 19.9.2020
  • 3 260 zobrazení
  • 22
Reklama