MORAVSKÝ STONEHENGE - jestřáb (ník) - oheň

29.6.-1.7.2018 Jelikož jsme na konci našeho putování, tak bych se měla zmínit i o historii Bretaně. Bretaň pod názvem Armorica patřila do římské provincie Lugdunensis, po příchodu Keltů do oblasti v 5. - 6. století nese dnešní název. Bretaň byla a zůstala keltská. Přítomnost tohoto původního evropského národa je prokázána už v 6. století př. n. l. Římané jej sice později zatlačili až na Britské ostrovy, ale v 5. a 6. století přišlo právě odtud, z oblasti Walesu a Cornwallu, několik přistěhovaleckých vln keltských přesídlenců. Místní Galové však ochotně přijali jejich jazyk i prapůvodní zvyky, a znovu tak budovali svou staronovou vlast. Někdy v té době dostala Bretaň i své jméno. Přistěhovalci nazývali poloostrov Breiz Izel (Malá Británie), později jen Brittany a z toho vzniklo Bretagne, česky Bretaň. Od 10. století byla Bretaň vévodstvím. Roku 1166 připadla sňatkem Anglii a v roce 1213 kapetovským hrabatům z Dreux. V roce 1379 získali vládu Montfortové. Dědička Bretaně Anna de Montfort byla nucena po vpádu francouzských vojsk zrušit sňatek z roku 1490 s Maxmiliánem I. Habsburským. Roku 1491 se provdala za Karla VIII. a roku 1499 za Ludvíka XII. Sňatkem dcery Claudie s francouzským králem Františkem I. v roce 1514 byla fakticky Bretaň připojena k Francii. V roce 1532 byla vyhlášena trvalá unie Bretaně a francouzské koruny. Její obyvatelé jsou tradičně v opozici k centrální vládě a mají pro to své důvody, neboť Bretaň je po Korsice druhou nejchudší oblastí Francie. Po Velké francouzské revoluci byla Bretaň rozdělena do čtyř departementů. Bretonci si stále uchovávají vlastní jazyk, bretonštinu, a dokonce se vyučuje i na školách. více na: http://bretan.poznavaci-zajezdy.cz/bretan-informace.html

ALB 380 - nemám ráda obsáhlá alba, prostě mě nebaví. Takže budete muset vydržet Olomoucké putování rozkouskované do malých celků.
Tohle album je věnované Kapli sv. Jana Sarkandra - stavbě drobné, ale pro Olomouc jistě významné

přírodní park žitavské hory ve spolkové zemi sasko najdeme na severní straně lužických hor, ke kterým geomorfologicky náleží. toto nejmenší německé středohoří je plné rozeklaných pískovcových hor, kupovitých vrcholků sopečného původu, stolových hor, středověkých kamenolomů a melebných údolí. jonsdorfské skalní město je opravdovým krajinným klenotem v těsné blízkosti českých hranic. nepřeberné množství skalních vyhlídek, pískovcových útvarů a cvičných ferrat sem láká velké množství návštěvníků.

Strážný - rozc. Na Kapličce - Dolní Cazov - České Žleby - Dobrá - lávka u Dobré - rašeliniště Soumarský Most - Soumarský Most (17 km)

Krásná část Šumavy - údolí Řasnice a údolí Teplé Vltavy, revitalizované rašeliniště Soumarský Most.

Mapa: https://mapy.cz/s/391IP

Nad obcí Vyskeř se vypíná vyvřelý kopec téhož jména, nejvyšší bod (465 m) severozápadní části Českého ráje. Na jeho vrcholu stojí Římskokatolická kaple svaté Anny. Z vrcholu je krásný výhled do širokého okolí, například na Kozákov, Trosky, Mužský, nebo Ještěd. Tam jsme se loni v srpnu vypravili.

Předesílám, že toto album není provokace - prostě je to jen dokument :-)
Lesy v okolí Vacova v okrese Prachatice.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDelenice_(okres_Kladno)

Z Bystrce lodí, od hradu Veveří pěšky podél řeky Svratky až do Veverské Bítýšky.

... je prý barvou spadaného listí a tak vládne podzimním módním trendům. Aspoň to tvrdí módní tvůrci, návrháři letošní kolekce. Ale já vás nezavedu na molo, ale do přírody

ALB 1220
Secesní poklad Olomouce postavený v roce 1906 podle návrhů Josefa Toelka a Franze von Krausse - vila PRIMAVESI – snad okouzlí každého.Stále nádherný dům, u kterého by člověk hledal jen samou kupu štěstí je dokladem smutného osudu majitelů. Starobylý rod Primavesi pocházel z Itálie a jedna z jeho větví se koncem 18. století usadila v Olomouci. Značnou část svého majetku získala především díky podnikatelské a obchodní činnosti.

Když se pětadvacetiletý Otto Clemens Primavesi seznámil s nadějnou mladičkou herečkou Eugenií Butschek, byl už úspěšným bankéřem a podnikatelem. A byla to láska na první pohled… Eugenie (1874-1962), která používala umělecké jméno Mäda, byla dcerou vyššího úředníka na železnici a po absolvování oboru herectví na vídeňské konzervatoři hostovala v roce 1893 v Olomouci. Tehdy se po překvapivé žádosti o ruku musela rozhodnout mezi kariérou ve vídeňském Burgtheatru či přivdáním se do zámožné rodiny. Zvítězila láska. Velkolepá svatba se konala v roce 1894 v Olomouci.

Jako muž velkého světa vedl spolu s manželkou nákladný život. V centru Olomouce si nechal postavit vilu, dodnes existující a známou jako Vilu Primavesi. V Olomouci se manželům narodily čtyři děti. Rodina se stýkala s uměleckou smetánkou a podporovali známé vídeňské umělce, pro něž pořádali opulentní kostýmované večírky. K nejznámějším patřili Gustav Klimt, Anton Hanak, Koloman Moser a Josef Hoffmann, vlastnili také sbírku uměleckých obrazů

Manželé podporují vídeňské uměleckořemeslné dílny Wiener Werkstätte, a když dílnám hrozí konkurs, Otto Primavesi se stává v roce 1913 jejich hlavním akcionářem. Jeho zásluhou se podařilo pohromu načas odvrátit, byla to ale sázka na špatného koně, konec se nenávratně blížil. Poté, co se rodinná bankovní firma dostala do finančních potíží, převedl Otto Wiener Werkstätte na manželku, aby zabránil jejich zahrnutí do případného úpadkového řízení a v roce 1925 se dokonce rozešli. Rodina se octla zcela na mizině a postupně prodávala všechen majetek včetně vily i obrazů. Ottova pověst byla v troskách, a tak v zoufalství zvolil v únoru 1926 smrt zastřelením.

Smůla tohoto domu asi ještě neskončila, v době naší návštěvy jsme našli vyhlášenou restauraci s kopiemi Klimtových obrazů uzavřenou, a zřejmě v exekuci. Na dveřích byl jen papír s odkazem na číslo soudního rozhodnutí. Škoda - snad příští návštěva bude mít lepší konec

Svinná Lada - Chalupská slať - Borová Lada - Knížecí Pláně - Stodůlky - Žďárek - Žďárecké jezírko - Žďárecké sedýlko - Vltavský potok - Borová Lada (22,5 km)

První část trasy je shodná s výletem https://iva-63.rajce.idnes.cz/2018.09.06._-_Chalupska_slat%2C_Knizeci_Plane%2C_Stodulky_a_Slunovratove_kameny/

Tuhle cestu po místech zaniklých vsí (Knížecí Pláně a Stodůlky) máme totiž moc rády a tak se na ni při každém pobytu na Šumavě vydáváme. Nešly jsme ale tentokrát do Strážného, ale cestu jsme stočily ke Žďáreckému jezírku a pak se podél Vltavského potoka vrátily na Borová Lada. V albu je zdokumentováno, co dokáže takový celkem nevelký šumavský potok, když se rozbouří.

Mapa: https://mapy.cz/s/3937N

Na závěr dne stráveného v Benátkách jsme absolvovali plavbu tzv. vodním taxíkem po slavném kanálu Grande. Cestou jsme obdivovali starobylé paláce a kostely lemující jeho břehy.