110 minut

První den v Jeseníkách jsme se vypravili, kam jinam - na Praděd, zajímalo nás jak vypadá pohled na rodnou Moravu z jejího nejvyššího vrcholu samozřejmě nádherně. Cestou zpět jsme se těšili, že si znovu projdeme údolí Bílé Opavy, které nás před šesti lety zcela okouzlilo Navíc jsme se chtěli dostat až do blízkosti největšího vodopádu, který jsme tehdá minuli. Tentokrát se to podařilo a byl to úžasný zážitek. Tohle album má pro mě trochu nostalgickou příchuť, protože Bílá Opava bylo úplně první album, které jsem před lety umístil na „rajče“ (autoři fotek: Verča a Pavel)

Do rumunské Transylvánie se dá nyní dostat levně s leteckou společností Wizzair. Letenky z Bratislavi do Cluj-Napocca a zpět se dají pořídit za krásných 20 Euro. Koupili jsem je a začal plánovat náš pobyt. Po příletu jsme šli na nádraží koupit lístky na další den na vlak a poté se ubytovali v předem vytipovaném hotelu Lucy Star. Odhodili jsme na pokoj batožiny a vyrazili na oběd a prohlídku města. V centru jsme navštívili druhý největší kostel v Rumunsku před kterým je monumentální socha Mathiase Rexe. Další den bylo velice deštivo a tak jsme naši cestu vlakem přesunuli až na odpoledne kam jsme popojeli do vesničky Bologa. Odtud započala naše pouť, bohužel prvních pár kilometrů jsme museli po silnici až k odbočce na chatu Vladeasa. Odtud dál vedla sice také silnice, ale byla to už jen prašná štěrková cesta. Po pár dalších km už se začlo smrákat a tak jsme už hledali vhodné místo pro stanování. Bylo to blízko potůčku a v noci nás překvapila docela zima. Další den byla nášim cílem horská chata Vladeasa. Bohužel po příchodu k ní nás přivítala jen smečka štěkajících psů. Chata byla zavřená a tak jsme pokračovali dál a po chvíly jsme se na kopci najedli z vlastních zásob. Tento den jsme došli na stanoviště s ohništi a hned toho využili a rozdělali oheň. Suchého dřeva bylo spoustu a tak nebyl problém udělat celkem slušnou fatru. Ráno nás překvapila dodávka z které vyskákala celá rodinka a šla sbírat brusinky, kterých tam bylo miliardy. Další den bylo takové všelijaké počasí, čekali jsme, že začne pršet, ale naštěstí se nic hrozného nedělo a spadlo pouze pár kapek. Užívali jsme si výhledů až jsme došli na další místo, které si vyloženě říkalo ať si tam postavíme stan. Tu noc nám spalo něco vedle stanu a pěkně to brumlalo, doteď je mi záhadou co to bylo. Ráno jsme posnídali, sbalili stan a pokračovali dál. Cestou jsme potkali asi čtvrtého baču se stádem ovcí a smečkou psů, ze kterých jsme měli velký respekt. Tentokrát baču poslouchali a zůstali stát opodál. Bača si s náma chtěl povídat a tak jsme vedli rumunsko-český dialog každý po svém. Dal jsem mu napít slivovice a velice mu lahodila, že chtěl ještě. Pomalu se blížil cíl naší výpravy a to osada Padis kde jsme se naobědvali a ubytovali se v penzionu, sprcha už přišla vhod. Odtud jsme ráno vyrazili po silnici, prašné cestě a měli v plánu stopovat. Po pár km chůze se nám za zády objevila dodávka, zvedám palec, dodávka zastavuje. Na předních sedadlech už bohužel nějácí stopaři sedí a tak nám nabízí místa vzadu, bez oken, po tmě a rychle se vydýchávajícím vzduchem. Měl tam bedýnky s nasbíranými houbami, měl štěstí že sem mu je během té divoké cesty nepoblil. Dovezl nás až k normální silnici kde jsme pokračovali ve stopování do města Huedin. Projelo vícero aut, zhruba tak pět, až šesté nás vzalo, to už jsme šli nějákou tu hodinku. V Huedinu jsme si dali pivo naobědvali se a šli na vlak. Vlak měl asi hodinu zpoždění, ale nikdo to neřešil. Dojeli jsme zpět do Kluže, kde jsme se ubytovali v penzionu Schwartz na dvě poslední noci. Ráno jsme posnídali a vyrazili do skanzenu a poté přes central park do Botanické zahrady. Bylo to úžasné a se spoustou nezapomenutelných zážitků se vracíme další den brzy ráno domů.

BYSTŘIČTÍ ŘEZBÁŘI MYSLÍ SRDCEM, RUKAMA
Eva Mikešková
Bystřice pod Hostýnem / Mistři svého oboru se sešli v Bystřici pod Hostýnem na pozvání Střední školy nábytkářské a obchodní. Ta již popáté hostila mezinárodní sochařské sympozium Bystřické dřevosochání.
Během týdne přímo před očima diváků vznikaly sochy z jednolitého kusu. Práce se dřevem ve slunečném počasí pod širým nebem, co víc si může tesař přát? Mnohým to šlo od ruky tak rychle, že se pustili do další sochy. „Mám raději detailní práci dlátem, ale tohle je vždy výzva,“ komentoval Zbyněk Musil z Olomouce svůj Nebeský trůn, který vyřezal motorovou pilou.
Stejně tak devět dalších sochařů vykouzlilo dechberoucí skulptury na téma V oblacích. Takový námět si totiž v anketě vybrali sami studenti SŠNO. I oni dělali čest svému řemeslu, když na veřejnosti tvořili reliéfní řezby. Bystřičtí řezbáři myslí srdcem, rukama. „Chce to fantazii a velkou manuální zručnost,“ potvrdil jeden z pochvalných komentářů při slavnostní vernisáži.
Ta se konala pod záštitou europoslankyně Olgy Sehnalové. Svou přítomností poctil událost hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek. „Kdo má talent, mohl ho tady předvést. Jsem potěšen, že můžu přímo v Bystřici pod Hostýnem prezentovat krajskou koncepci rozvoje středního školství, aby studenti měli patrona v oblasti průmyslu a následně pak uplatnění v praxi,“ pronesl hejtman.
Spolupráci bystřické školy a průmyslových podniků označili jako pozitivní i další významní hosté. „U nás ve škole už plán plně funguje, spolupracujeme s firmou TON, která je i naším významným sponzorem,“ uvedla ředitelka SŠNO Olga Pastyříková. V rámci vernisáže proběhlo rovněž představení všech maturitních a učebních oborů, nábytkářská a dřevařská výroba prezentovala výukové programy školních dílen. Do letošního ročníku dřevosochání se také aktivně zapojili děti a žáci mateřských a základních škol výtvarnou soutěží. Vernisáž zpříjemnil dechový orchestr bystřické ZUŠ.

Moje poslední laponské album se bude odehrávat výhradně na území Norského království, ostatně právě tam žije Laponců nejvíce. Pokud se chcete ke mně na cestu přidat, doporučuji vytáhnout už z vašich šatníků něco teplejšího, nezapomenout ani na čepici, rukavice… a samozřejmě termosku s něčím dobrým na zahřátí! (Sehnat něco ostřejšího v Norsku je poněkud komplikovanější a my si to přece komplikovat nechceme :-)) Zamíříme až do těch nejsevernějších evropských končin a jak jistě víte: „Severní vítr je krutý…“ Koneckonců teplá výbava přijde teď už vhod i u vás za humny, podzim si letos nalistoval tu svoji stránku v kalendáři o něco dříve a rovnodennost nerovnodennost už je tady!

ALBUM OBSAHUJE VARIANTNÍ FOTKY PODBĚLU,MAGNOLIE,ŠŤAVELU...

Koryta jihofrancouských řek Ardéche,Verdonu a Tarnu se zařezávají hluboko do vápencového podloží a vytvářejí tak fantastické scenérie.Tyto krásné kaňony jsme projeli na kole,na kanoích a prošli pěšky.