Makro

Nová navštěvovaná Právě přidaná

24 fotek, 22.7.2018, 34 zobrazení, 23 komentářů | krajina, makro, příroda
Že vám tato nenápadná, drobná orchidejka připomíná měkčilku jendolistou? Aby ne - dříve byla řazena do stejného rodu, tedy Malaxis paludosa, měkčilka bahenní. Dnes ji známe jako zástupce vlastního rodu. V České republice jde o velmi vzácný taxon, na Slovensku neroste. Častější je na severu Evropy a v Rusku. U nás ji najdeme zřejmě jen na pouhopouhých dvou místech - zde na Českolipsku a na Mariánskolázeňsku. Na začátku minulého století vyhynula na Třeboňsku. Osud českolipské populace byl mnohokrát nahnutý a několikrát zde byla rostlina považována za vyhynulou. Potřebuje totiž kyselé půdy - rašeliniště a rašelinné louky se stabilním vodním režimem. Vzácná není tedy jen u nás, ale kdekoli ve střední Evropě. Vzhledem k tomu, že u nás roste asi jen na zmíněných dvou místech, lze směle říci, že se jedná o jednu z nejvzácnějších a nejohroženějších rostlin republiky. Měkkyně bahenní je opravdu drobná rostlinka - mnohem drobnější a nenápadnější než měkčilka. V době květu je nejnápadnější květenství, díky kterému může dorůstat až cca 20 cm (typicky 7 - 17 cm, maximálně 24 cm). Nenechte se ale zmást - barvou a drobností květů je velmi dobře maskovaná. U země má pahlízu, ze které vyrůstají dva až tři lístky o velikosti maximálně 3 cm. Květenství tedy tvoří vlastně převážnou část rostliny - je tvořeno drobnými kvítky žlutozelené barvy velkými jen několik milimetrů. I přes vzácnost a ohroženost rostlinky jsem na lokalitě nalezl několik desítek rostlin (do 30, přesně už nevím, ale lokalitu jsem prozkoumával raději jen minimálně) - většina drobná nebo nekvetoucí. První největší rostlina byla už někým přede mnou jistě focena, nebo zkoumána. V jejím okolí však i přímo na vyšlapané stezce rostlo i několik nenápadných rostlinek, které byly zřejmě přehlídnuty. Což je velmi snadné i když bylo díky velkému loňskému suchu rašeliník prakticky suchý a žlutý, zatímco rostliny zelené. Pokud byste se někdo někdy na jedné z lokalit výskytu pohyboval, mějte na paměti, že to, že rostlinku nevidíte, neznamená, že tam není. Vidět jsou opravdu mnohdy, zvlášť pokud nekvetou, až ze vzdálenosti několika málo desítek centimetrů...
10 fotek, 1.2.2019, 62 zobrazení, 2 komentáře | makro, ostatní, umělecké, zábava
Povrch CD vyfocený hodně zblízka
50 fotek, 17.7.2018, 106 zobrazení, 185 komentářů | cestování, dokumenty, makro, příroda, zvířata
Náš další prázdninový cyklovýlet vedl přes Podolí, Vlčnov, Dolní Němčí, Hluk, Uh. Ostroh a O.N.Ves zpět do Kunovic z fotozastávkami u Podolských mokřadů, na kopci nad Vlčnovem, v Dolněmčí u kapličky, ve Lhotských vinohradech a v parku u Lázní O.N.Ves. Ostatní zastávky byly z kategorie občerstvení a oddych.
16 fotek, 14.7.2018, 31 zobrazení, 23 komentářů | makro, příroda, zvířata
Při cestě domů jsem se zastavil v Pošumaví ještě na asi nejprofláklejší lokalitě měkčilky. Roste zde v nižších nadmořských výškách než u Kvildy a počasí je zde také teplejší a sušší - všechny rostliny již odkvetly. Roste zde na louce, a díky svému drobnému vzrůstu a zelené barvě se opravdu špatně hledá! Je potřeba klást opravdu velmi zvýšenou opatrnost při hledání a mít oči doslova přilepené k zemi, abyste ji 1) vůbec našli a 2) nezašlápli.
15 fotek, 13.7.2018, 35 zobrazení, 21 komentářů | krajina, makro, příroda, zvířata
Kýchavice bílá Lobelova je relativně běžný druh našich Sudetských a Karpatských hor od kýchavice bílé pravé ji v květu snadno poznáte dle květů - ta Lobelova je má zelené, kdežto pravá bílé. Ta pravé se vyskytuje jinde - nalezneme ji v Novohradských horách a na Šumavě. Třetím druhem je kriticky ohrožená kýchavice černá, kterou si opravdu splést nemůžete - tu nalezneme ve Džbánu, Podyjí a v Bílých Karpatech. Všechny druhy kýchavic jsou prudce jedovaté - patří k našim nejjedovatějším rostlinám. Prášek z jejího suchého kořene dráždí ke kýchání - odtud název. K otravám nejčastěji docházelo k záměně nekvetoucí rostliny s hořcem žlutým, jehož kořen se používá k dochucování alkoholických nápojů. Kdo neměl třeba v Tatrách na Slovensku hořcovou vodku? Jedovaté jsou všechny naše druhy - ta bílá je ale jedovatější než černá... Informace kde bych měl kýchavici bílou hledat jsem dostal opět od Tommyho.
47 fotek, 13.7.2018, 70 zobrazení, 65 komentářů | krajina, makro, příroda, zvířata
Chalupská slať leží v nadmořské výšce kolem (spíše lehce nad) 900 m a průměrná roční teplota je zde 4,5°C. Vrchovištní rašeliniště tu má v maximální mocnosti rašeliny 7 metrů, průměrná mocnost je však kolem 2 m a podobně jako celá řada jiných Šumavských rašelinišť vznikla i tato koncem poslední doby ledové. Na území rašeliniště se nachází největší rašelinné jezírko v České republice a obsahuje několik plovoucích ostrůvků. Vegetaci Chalupské a Novosvětské slatě tvoří smrky, břízy, borovice, rašeliník a typicky rašelinné druhy jako jsou suchopýr, klikva, vlochyně, kyhanka, šicha či rosnatka. Na centrálním jezírku se usídlily kachny, které je zákaz krmit, protože svou přítomností způsobují eutrofizaci jezírka, a tím i jeho poškozování.

Boubínský prales je nejznámějším přirozeným nebo přirozenému stavu blízkým lesem u nás. Ač má rezervace rozlohu 667 ha, pralesy v ní mají rozlohu pouhých asi 80 ha. Boubín je významný tvorbou rezonančního dřeva - díky drsným podmínkám tu nárůst hmoty probíhá pomalu (až 10 letokruhů na 1 cm) a tvoří se tak rezonanční vrstvy. Stáří stromů zde však lze jen těžko určit z průměru kmene - v různých částech pralesa totiž rostou stromy různě rychle. Nad 1200 m tvoří porost přirozeně hlavně smrk. V současné době na celkové ploše pralesa má smrk podíl cca 50%, následuje buk se 40% a teprve pak je s 5-10% jedle. Příměsí jsou pak javor klen či jilm horský.

Poslední částí alba jsou louky mezi Stožcem a Černým křížem a jeho okolím. Hlavní cíl cesty, který sem údajně z Mrtvého luhu často zalétá, jsem však neviděl :-)
80 fotek, letos v lednu, 395 zobrazení, 541 komentářů | architektura, koníčky, krajina, makro, příroda
58 fotek a 3 videa, červenec 2018 až leden 2019, 79 zobrazení, 181 komentářů | cestování, dokumenty, krajina, makro, příroda
Další náš prázdninový výlet byl vlakem do Valašských Klobouk a pak výšlap na Královec. Trochu nás překvapilo, že všechny louky byly čerstvě posečené a hmyzí obyvatelé se tak museli vydat za obživou na okraje lesa. Těsně před rozhlednou nás zastihla přeháňka a její přístřešek přišel vhod. Další sprška nás zahnala rovnou na nádraží a tak jsme prvním vlakem zamířili k domovu.
31 fotek, letos v lednu, 133 zobrazení, 201 komentářů | makro, příroda, zvířata
Bohužel Džin už odmítá chodit na procházky,tak nevím,kdy se sem vrátím.Bojím se ho totiž nechávat samotného delší dobu.Třeba se zase zlepší a na chvíli bude ochotný jít.
39 fotek, 12.7.2018, 44 zobrazení, 65 komentářů | krajina, makro, příroda, zvířata
Odpoledne jsme se od Kvildy vydali do lesů jiným směrem. Na stromech i na zemi naleznete desítky a stovky různých lišejníků, mechové mikrosvěty a na květech několik motýlů - častý je tu na Šumavě horský druh okáče Erebia euryale (okáč rudopásný). Sem tam v křoví nebo kolem cest naleznete v létě kvést prstnatec Fuchsův.
29 fotek, 29.1.2019, 28 zobrazení, přidat komentář | makro, příroda
50 fotek, 12.7.2018, 40 zobrazení, 43 komentářů | krajina, makro, příroda, zvířata
Dopoledne jsme se byli podívat, jestli třeba už náhodou někde v okolí Kvildy nevykoukne první hořec panonský, když je všechno posunuté časově...ne nevykoukl :-) Takže jsme se vydali do širšího okolí Kvildy vyhledat vzácnou zelenou orchidej měkčilku jednolistou. Jde o vzácnou a u nás kriticky ohroženou orchidej elativně malého vzrůstu - dorůstá 8 až 30 cm. Květy má velmi drobné a zelené - jen několik milimetrů velké. Rostou v řídkém klasu, který jich obsahuje 17 až 75. Květy mají resupinaci o 360° - když se na ně podíváte detailně jsou překroucené tak, že pysk směřuje vlastně nahoru. Barva květů není moc variabilní - žluto zelené až světle zelená. Jak už napovídá její český i latinský název, většinou má jen jeden list - vzácně dva až tři. Roste na mírně vlhkých až mokrých stanovištích či na zrašeliněných a slatinných loukách nejčastěji v lese, olšinách, mechatých lesích a lesních lemech či okrajích cest v podhorských a horských oblastech. Na Šumavě je tento druh zným od 60. let a nalezneme jej zde na cca 10 lokalitách. V Krkonoších byl objeven teprve v roce 1998. Kromě měkčilky lze v oblasti kolem cest nalézt mnoho prstnatců Fuchsových. Nalezl jsem také pravděpodobně jednoho dokvétajícího křížence s prstnatcem májovým rašelinným (je ale možné, že jde o čistého prstnatce fuchsova), pár bradáčků vejčitých a několik albinotických forem prstnatce Fuchsova. Některé měli i žlutá prašná pouzdra (brylky), což jsem si myslel, že ukazuje na prstnatec Fuchsův Soóův a albinotický Fuchsák pravý je má stále růžové, ale tak asi se pletu... Soóánka se totiž u nás prý vyskytuje jen v Bílých Karpatech.
50 fotek, 11.7.2018, 47 zobrazení, 60 komentářů | krajina, makro, příroda, zvířata
Po deštivém předchozím dni nás čeká poslední návštěva před odjezdem na Šumavu - jedné z pískoven na Třeboňsku s výskytem celé řady velmi zajímavých druhů - několik druhý masožravých rostlin (já viděl jen rosnatku okrouhlolistou), krásné populace plavuňky zaplavované a naší nejmenší vlaštovky- břehule říční. Břehule je ohrožený druh chráněný u nás zákonem. Svá hnízda si břehule staví do písčitých stěn, které dříve bývaly na březích řek a potoků především v zákrutách, kde se voda zakusovala do krajiny. Řekám jsme však jejich původní tvář sebraly, toky narovnali a břehy vybetonovali. Břehulím tak zmizel jejich domov. Dnes se s nimi můžeme setkat většinou již na umělých písčitých stěnách vysokých alespoň 3 metry, především v pískovnách. Takováto místa jsou z pravidla chráněná a sledovaná.

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron