VAROVÁNÍ:FOTKY SE PŘEKRÝVAJÍ

McArthur–Burney Falls Memorial State Park je druhým nejstarším státním parkem v Kalifornii. Nejznámějším místem parku jsou vodopády Burney Falls (39 m). Park se nalézá v Kaskádovém pohoří a na Modocké tabuli mezi majestátním stratovulkánem Mt.Shasta a dalším vulkánem Lassen Peak (ten navštívíme v dalších albech). Nejvyšší bod má cca 945 metrů nad mořem. Jeho rozloha je 370 ha. Část parku je pokrytá 200 000 let starou vrstvou čediče - jednolitý tok lávy, který pokryl přibližně 111 km2. Tato vrstva lávy dala také vzniknout vodopádům, které přes její ochoz padají dolů do rokle. Pod touto vrstvou čedičové lávy se nacházejí další vrstvy starších lávových hornin, u kterých se předpokládá stáří až 2,5 milionu let. Kromě různých vrstev lávy zde také můžeme nalézt vrstvu sedimentované horniny diatomitu, která se vytvořila na dně pravěkého jezera asi před jedním milionem let. Vodopády postupně ukusují z horní vrstvy tvrdého bazaltu a postupem času se stále posouvají dál a dál... Parkem protéká Burney Creek a na severu je ohraničen pobřežím jezera Britton. Říčka Burney vyvěrá v parku z podzemních pramenů a po krátkém toku se vlévá do jezera Britton. Říčka je spolu s vodopády zformována v mlhavé rokli vytesané vodou do vrstev lávy. Kolem Burney Creek se nachází suchý smíšený les s dominantními stromy borovice těžké - druh který dobře snáší teplá suchá léta na vulkanických půdách v této oblasti. Mezi douglaskami, duby a jinými borovicemi ji poznáte podle krásné borky - velké leskle hnědé pláty oddělené černavými puklinami. Tento druh borovice je také velmi odolný vůči požárům. Velké množství pazeravů v lese svědčí o tom, že se oheň z krajiny kvůli lidské regulaci vytratil.

Podzimní procházka přírodní rezervací Drbákov, Albertovy skály ... rezervace s výhledy na Vltavu a tisy červenými

Volám cínie,
zahrádka ožije,
zdobící vidiny,
letničky,
květiny
vábící hmyz.

Volám cínie,
zahradní květy,
fantasy světy,
detaily půvabné,
úrodu múz.

Výstava orchideií

pro zeměpisomily,od severu

Crater Lake je středobodem stejnojmenného národního parku na jihu Oregonu. Dle mého jedno z nejkrásnějších a nejmagičtějších míst, které jsme mohli během našeho cestování vidět. Crater lake je zatopená kaldera vzniklá výbuchem a zhroucením stratovulkánou Mt. Mazma (cca 3 700 m n.m.) přibližně před 7700 lety. Voda v jezeře je čistě srážkového původu - do ani z jezera neteče žádný potok ani řeka. Samotné jezero je velmi hluboké - jeho největší hloubka je 594 m, což je činní nejhlubším jezerem Spojených států (po kanadském Great Slave Lake druhý v Severní Americe). Celosvětově je 9. v žebříčku maximální hloubky a 3. v žebříčku průměrné hloubky (350 m; z tohoto hlediska nejhlubší na západní polokouli). Pokud bychom brali fakt, že dno jezera musí být v nadmořské výšce, pak by bylo na prvním místě, protože Bajkal a Tanganika mají dno ležící pod úrovní moře. V jezeře plave kmen nazývaný "Old Man of the Lake" - kmen, který plave vertikálně ve vodě déle než sto let. Nízká teplota zpomalila rozklad. Jezero má dva ostrovy. Malý kamenný sloup (pozůstatek magmatické žíly) u jižního břehu se nazývá Phantom Ship. Velký ostrov u západního pobřeží pak Wizard Island - jde o sypaný kužel (anglicky cinder cone). Rozměry jezera jsou přibližně 8 na 9,7 km. Okraj kaldery má nadmořskou výšku mezi 2100 a 2400 metry nad mořem a její celková hloubka by měla být 1219 m, což znamená, že břehy jsou místy přes 600 m vysoké.
Díky faktu, že do jezera voda nepřitéká, je tedy pouze srážkového původu, patří voda v něm k nejčistším na světě. Viditelnost do hloubky je někdy 20-30 m (naměřený rekord v roce 1997 byl 53,3 m; jiný zdroj uvádí rekord 41 m z roku 1994)! Díky relativně vyššímu množství rozpuštěných látek, je voda zásaditější a má vyšší vodivost; pH se pohybuje mezi 7 a 8.
Stratovulkán Mt.Mazama je stejně jako Mt.Rainier a Mt.St.Helens z předchozích alb součástí pacifického kruhu ohně - soustavy celé řady stratovulkánů. Hora byla formována po 400 000 let především z vulkanických hornin jako je andesit, dacit a rhyodacit. Po té se během masivního výbuchu (největší v oblasti Kaskádového vulkanického oblouku) před cca 7700 zhroutila do kaldery. Její původní vrchol se snížil o cca 1 600 m. Během tohoto výbuchu bylo vyvrženo asi 50 kubických kilometrů horniny rhyodacitu! Od té doby byly všechny následné menší výbuchy pouze uvnitř kaldery. Poslední výbuch v kaldeře zformoval Wizard Island. Časem kaldera zchladla a vyplnila se vodou díky srážkám ve formě sněhu a deště. Předpokládá se, že trvalo 720 let, než se jezero zaplnilo vodou do dnešního stavu.
Klima v okolí Kráterového jezera je spíše subalpínského charakteru (také co čekat ve výšce téměř dvou a půl kilometru) se vzácným suchým létem, které je tedy mírné díky Severo-tichomořské výši. Na druhou stranu, zimy jsou tu kruté a ledové díky silnému vlivu Aleutské níže, se mohutnými sněhovými "srážkami" dosahující až 12,83 m za rok. Maximální sněhová pokrývka tak dosahuje až 3,5 m a většinou nerozmrzne až do půlky července. Rekordy z hlediska sněhu padly v zimě 1949/50 kdy spadlo 22,48 m a v zimě 1981/82 kdy byla maximální sněhová pokrývka 4,88 m. Silný mráz je někdy přítomen i v letních měsících (včetně sněhových srážek). Letní teploty, co se týče rekordních naměřených hodnot, byly 38°C a -8°C, celkem slušný rozptyl.

Pár záběrů, zachycených v místě bydliště

Babočka osiková je naše největší babočka a zároveň je i jedním z našich největších denních motýlů. Nepatří mezi vzácné nebo ohrožené druhy a vyskytuje se na celém našem území od nížin do hor v lesních oblastech. Žije však solitérně, takže nikdy nenajdeme více jedinců na jednom místě. Zároveň má i velké výkyvy v početnosti a v některých letech se s ní vůbec nesetkáme. Jedná se o jednogeneračního a dlouhověkého motýla, který žije téměř jeden rok. Má podobný životní cyklus jako další naše velká babočka - babočka jilmová a žije i na stejných místech. U nás je hojnější spíše ve vyšších polohách než v nížinách. Souvisí to s tím, že se jedná o kontinentální druh přizpůsobený mrazivým zimám s dostatkem sněhu a teplým suchým létům. Letošní rok patřil k těm, kdy její výskyt byl hojnější. Viděl jsem ji i přímo v Jihlavě. 1 ks na sídlišti, 1 ks v ulici nedaleko centra a jeden kus mi přiletěl v okrajové části Jihlavy na zahradu. Byl to nejpočetnější výskyt za posledních padesát let, kdy motýly pozoruji. Nebo jsem na ně měl velké štěstí. Svědčí jim poslední suchá a teplá léta, přestože nepanují mrazivé zimy se sněhem. Za svou dlouhověkost vděčí tomu, že většinu svého života prožije v hybernaci. Letos jsem je viděl po vylíhnutí v červenci aktivní pouze několik dní, ve velkých vedrech přešly ihned do letního spánku - estivace. V některých letech se ještě objevují při ochlazení na konci léta, kdy sají s ostatními babočkami šťávy na přezrálém a spadaném ovoci. Letos jsem je však na podzim již neviděl. Zřejmě přešly plynule z letního spánku do zimního. Možná proto, že se žádné větší ochlazení nekonalo a bylo stále teplo. Základní barva křídel je tmavě vínová až tmavě hnědá. Světlý lem je po vylíhnutí babočky nažloutlý, po přezimování se vlivem otěru mění na bílý. V údolí Brtnice bylo letos vidět přezimované babočky osikové v dubnu a květnu, letošní generace se začala líhnout v červenci.