Kategorie

Makro

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

medved61
Brdské babí léto.......
více  Zavřít popis alba 
  • minulou neděli
  • 11 zobrazení
  • 1
  • 00
marcopolo11
více  Zavřít popis alba 
  • letos v říjnu
  • 40 zobrazení
  • 16
fotograf-milan-svoboda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • minulou neděli
  • 22 zobrazení
  • 1
  • 22
chilici
více  Zavřít popis alba 
92 komentářů
  • minulý týden
  • 44 zobrazení
  • 12
  • 9292
vaclavkovalcik
více  Zavřít popis alba 
  • minulý pátek
  • 3 zobrazení
  • 0
  • 00
lansky
Podzimní procházka s fotoaparátem
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 74 zobrazení
  • 1
  • 00
jaroslavburda
Listopas bobový (Charagmus gressorius) - Během focení krásně oranžových kalíšků mísenky oranžové (Aleuria aurantia), viz předchozí fotoblog, jsem z nenadání zaregistroval mezi houbami pohyb. Ihned jsem rozpoznal krásného nosatčíka - listopase bobového (velikost 7 -10 mm). V mžiku jsem přenastavil fotoaparát a udělal několik snímků tohoto krasavce s tmavě hnědou páskou přes oko a béžovým proužkem táhnoucím se od štítu k zadečku. Tento dříve velmi vzácný druh se nyní vyskytuje všude tam, kde se nachází rostlina vlčí bob (Lupinus polyphyllus). Vlčí bob je invazivní rostlina, která k nám, potažmo do Evropy, byla zavlečena poměrně nedávno a dnes se nachází hojně od nížin po horská úbočí. Jde o agresivní (i když krásnou) rostlinu. Její původ je v Severní Americe. Semena jsou silně jedovatá a požití i malého množství (literatura uvádí asi deset kusů) způsobuje silnou nevolnost a halucinace. Listopas bobový se ve vlčím bobu vyvíjí a s gustem konzumuje jeho bohaté listoví. Vlčí bob se vyskytuje v korytu řeky Jizery i podél lesních cest, tudíž si tento půvabný brouk našel cestu i k nám do hor. Při focení je nutné být obezřetný, protože při sebepatrnějším kontaktu se staví mrtvým a ihned padá z rostliny na zem. Já jsem měl to štěstí, že se procházel při podzimním sluníčku v písku a jehličí. Asi byl na houbách, jako já. Pokud máte na své zahradě tuto rostlinu a divíte se ohlodaným listům, bezpochyby poblíž naleznete tyto líbezné frňákovníky.

O listopasech píše Karel Hůrka v knize Brouci České a Slovenské republiky: "Listopasové tohoto rodu zahrnují v ČR a SR více než 20 druhů malých, protáhlých, šupinami pokrytých a obrvených nosatců. Šupinky pokrývají i jejich kusadla. Téměř polovina druhů je uváděna jako škůdci luštěnin a pícnin. Rod je u nás zastoupen podrody Charagmus a Sitona s."
A skutečně, již v roce 1873 profesor Klika píše o rodu sitones nebo-li zrnokazech. Sitones z řeckého "ten, kdož kupoval obilí pro chudý lid". Konkrétně o listopasu bobovém však nenajdeme podrobnější informace ani v Klikovi, ani v Dlouhém a Hůrka věnoval tomuto broukovi pouhé dvě věty.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, písčitý pás, při cestě
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • minulý čtvrtek
  • 8 zobrazení
  • 1
  • 44
marhlu
Na dnešní den Anička s CK Gattom zorganizovala zájezd do Zlatých Hor. Nejprve jsme na vštívili Zlatokopecký skanzen,zkusili si rýžování zlata atp. Pak jsme se přemístili do areálu Bohemaland na oběd. Po obědě jsme jeli na Petrovy boudy, odkud jsme se šplhali na vrchol k rozhledně Biskupská kupa. Počasí nám přálo a byl to krásný den.
Kategorie: makro
více  Zavřít popis alba 
  • minulou středu
  • 19 zobrazení
  • 0
  • 00
jitkakral
více  Zavřít popis alba 
  • minulý čtvrtek
  • 13 zobrazení
  • 0
  • 00
vaclavkovalcik
více  Zavřít popis alba 
  • minulé úterý
  • 4 zobrazení
  • 0
  • 00
stur
více  Zavřít popis alba 
  • minulé úterý
  • 11 zobrazení
  • 0
  • 00
jaroslavburda
Mísenka oranžová (Aleuria aurantia) - V Martinském údolí v Kořenově mám místečko, kde se na holé zemi s písčitým podkladem, asi 15x5 m širokém pruhu, vyskytuje tato nádherná, sytě oranžová houba. V roce 2017 jsem objevil několik plodnic, načež o rok později zmíněné místo rozbagrovali dělníci, načež se v roce 2018 neukázala ani houba. Letos na mě již znovu mísenky "svítily" už z dálky. Nepřeberné množství oranžových odstínů: od světle oranžových, kalíškovitých, mladých plodniček, přes vzrostlá, sytě oranžová "ucha", až po staré plodnice rostoucí v trsech, připomínající oranžový květák s bílým lemem, velkým jako má dlaň. Měl jsem obrovskou radost. Jen je škoda, že bylo po vydatných deštích a houby byly silně zaneřáděné, což si vyžádalo hodiny pečlivého retušování kamínků a bahna z plodnic.

Mísenka oranžová (Aleuria aurantia) je velice křehká, tenká, voskovitá. V čerstvém stavu bez výraznější vůně nebo chuti, po usušení voní příjemně. Plodnici tvoří jednoduché apothécium bez třeně (nemá nohu). Mísenka je saprotrof (mikroorganismus využívající organické látky z rozkládajících se těl rostlin a živočichů). Roste od července do listopadu (výjimečně již v květnu), většinou ve skupinách, v lese i mimo les, často na holé hlinité nebo písčité půdě narušené lidskou činností a obsahující zbytky dřeva (například po lesní těžbě). Kde první rok vyroste hojně, může se následujícího roku objevit jen několik plodnic. Ve stáří jsou takřka ploché. Z vnější strany jsou světlejší, bělavé až narůžovělé, jemně krupičkovité.

Podle mykologického webu Myko.cz je mísenka oranžová uvedená v Červeném seznamu makromycetů ČR v kategorii NT - téměř ohrožený druh.

Kořenov, Martinské údolí, Jizerské hory, písčitý pás, při cestě
Mapovací čtverec: 5258
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + dvojitý difuzér + odrazka (foceno z ruky)

Foto 2019 Jaroslav Burda
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 13.10.2019
  • 11 zobrazení
  • 1
  • 44
martruz
Kategorie: makropříroda
více  Zavřít popis alba 
49 komentářů
  • 15.9.2019
  • 19 zobrazení
  • 8
  • 4949
chilici
více  Zavřít popis alba 
60 komentářů
  • letos v říjnu
  • 34 zobrazení
  • 10
  • 6060
vaclavkovalcik
více  Zavřít popis alba 
  • minulé pondělí
  • 2 zobrazení
  • 0
  • 00
waverka
více  Zavřít popis alba 
63 komentářů
  • letos v říjnu
  • 165 zobrazení
  • 47
  • 6363
ansandulka
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • minulé pondělí
  • 12 zobrazení
  • 3
  • 11
zelva723
více  Zavřít popis alba 
  • leden 2018 až říjen 2019
  • 9 zobrazení
  • 0
  • 00
ansandulka
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • minulé pondělí
  • 12 zobrazení
  • 2
  • 33
slavek-m
Po cestě na jih k velké řece Columbia jsme se zastavili u hory St. Helens - konkrétně jsme se šli protáhnout na trail vedoucí k Harmony Falls a Spirit Lake - je to relativně poklidné místo. Většina lidí jej míjí při cestě na Windy Ridge. Stezka prochází křovinatou částí dolů ze svahu, až se dostane na suché otevřené stanoviště, kde na prachu a pemze živoří překvapivě bohatý výběr rostlin - v tuto roční dobu zde kvetly kastileje, dračíky a kejklířky.

Samotné jezero se nachází v nadmořské výšce 970 metrů a bývalo kdysi vyhledávanou turistickou destinací (šest kempů kolem jezera) - až do výbuchu stratovulkánu St. Helens v roce 1980. Exploze stratovulkánu St.Helens v květnu 1980 patří mezi nejlépe zdokumentované erupce sopek - šlo o Pliniovský typ exploze a na žebříčku Volcanic Explosivity Index (VEI) patří do události 5, tedy velmi velké, paroxysmaticé. Jediný výbuch zapříčinil to, že stratovulkán přišel během jedné minuty o 400 výškových metrů. Horní část kužele se zhroutila po nadměrném nahromadění magmatu pod severním svahem a vytvořila podkovovitou kalderu (předcházel tomu dobře dokumentované bobtnání hory - cca 2 m za den). Sesuv svahu sopky zapříčinil odstranění litosférického tlaku na magma a přehřáté sopečné plyny expandovaly, což vyústilo v explozivní laterální erupci. Lavina bahna, sutě a sopečného materiálů se řítila od sopky rychlostí 75 m/s, dostala se až do vzdálenosti 25 km a vyplnila údolí až do výše téměř 200 m. Během deseti minut se sloup popele a dýmu dostal do výšky 19 km. Samotná exploze zničila během 5-9 minut lesy na ploše cca 600 km2 - celkem asi 10 milionů stromů. Výbuch, lavina a pyroklastický proud pohnul celým jezerem Spirit Lake, které se sopkou sousedí. Vody byly vržené na okolní kopce až 260 m vysoko po severních březích. Lahar a laviny také ucpaly původní odtok jezera do údolí North Fork Toutle River, což vše vedlo o nárůst hladiny o 60 m, nárůst plochy jezera, ale snížení jeho maximální hloubky na 34 m (z původních 58 m). Tisíce pyrolyzovaných stromů z okolních svahů bylo spláchnuto do jezera (pokrývaly 40% jeho hladiny) a dodnes se zde vznášejí . Po erupci byla voda v jezeře toxická a bez kyslíku - očekávalo se, že její obnova k normálu potrvá velmi dlouho. Již v roce 1983 se v ní však začal objevovat fytoplankton...

Návštěva v roce 2017.
více  Zavřít popis alba 
35 komentářů
  • 22.6.2019
  • 47 zobrazení
  • 8
  • 3535
reklama