S kolegou jsme měli oba chvilku čas, tak jsme se rozhodli po práci zajet se podívat, zda ještě nekvetou střevíčníky na Jaroměřsku. Nekvetly - bylo minimálně tak o dva týdny pozdě :-)

Letos jsem se opět vydal hledat vzácnou barevnou formu Prstnatce bezového, tentokrát však ne sám. Ráno jsem nabral v Hradci Králové na nádraží Tommyho, v Lipníku nad Bečvou jsme vyhodili kolegyni a pokračovali jsme na Valašsko. Jak se ukázalo, loni jsem hledal na úplně přesně správném místě, jen nevykvetl. Letos... no jak uvidíte. Letos jsme přijeli pozdě a všichni bezáci i ve vyšších polohách byli odkvetlí. Za to vstavač mužský znamenaný byl v plném květu a místy ho byly mraky - jak řekl Tommy, takový náš zdejší plevel. Prozkoumali jsme dvě místa se širším okolím, ale vše bylo odkvetlé. Našel jsem nakonec na okraji stromoví dva poslední krásně vybarvené jedince, kteří byli v optimu. Zastínění opozdilci. Nakonec jsme se ještě mrkli na PR Losový hledat jednu vzácnou orchidejku. Neúspěšně. Nebyli tam ani ti mužští. Chvíli po nás došla nějaká exkurze, asi z VŠ, a tak jsme si při svačině alespoň poslechli zajímavý výklad...

Po návštěvě vstavačů vojenských nemůže tradičně chybět návštěva těch osmahlých :-) Letos na mě čekalo překvapení v podobě orchideje, která se tu nikdy nevyskytovala... Stráně u Drahobuzi jsou domovem obrovského množství vstavače osmahlého, déle pak tu z orchidejí najdeme třeba bradáček vejčitý, okrotici bílou či tořiče. Kdysi sem ze Slovenska kdosi dovezl pyl vstavače trojzubého a opylil jím pár holek vstavače osmahlého... A hle! Objevil se tu vstavač Dietrichův - do té doby u nás nevídaný kříženec, protože se u nás ten trojzubý s osmahlým nikde nepotkávali. Jinde v Evropě je to celkem běžný kříženec. Nu a teď se nám křížil ten Dietrichův s Dietrichovým a nazpět se vykřížil ten trojzubý :-) jak moc čistý je nedokážu říct, fenotypově však vypadá jako trojzubý. Ještě to byl prcek - jen pár kvítků...uvidíme jestli vykvete i letos, v roce 2019.

Naposledy jsem byl na Slatinné louce u Velenky na mečících před třemi lety. V té době už lněnka nekvete, a já si tehdy řekl, že na ní někdy zajet musím. Letos jsem na ni opět zapomenul a jel se tam podívat na kukačky, které znám z jiných míst, tak jsem se na ně chtěl podívat zase někam jinam, když už jsem měl cestu kolem :-) Když už jsem se balil, všiml jsem si v tráv vedle batohu něčeho podezřelého. Při sehnutí se jsem zjistil, o co jde. A pak už jsem lněnku vidělúplně všude. Jsou jí tam mraky - rostla tam v celých látech schovaná mezi trávou. Ani by člověk neřekl, že jde o kriticky ohrožený druh, zvlášť když vypadá tak nenápadně, a pro mnohé snad i obyčejně...jako nějaký plevel. Dlouhou dobu byl znám výskyt v ČR pouze na tomto místě. Nikde jinde. Ne tak dávno byla objevena ještě jedna lokalita. Celkem ji tedy u nás najdeme pouze na dvou vlhkých lukách! Patří tedy mezi ty nejvzácnější druhy České Republiky.

Toto je již čtvrté ohlédnutí se v pořadí po přechozích: 2014, 2015 a 2016. Už je zvykem, že zde předkládám průřez nejzajímavějšími momenty uplynulého roku - ať už zážitky z přírody či setkání se s novými či zajímavými druhy (ne vždy musí jít o technicky dobré a krásné snímky).
Přestože jsem většinu roku 2017 strávil pracovně ve Spojených Státech, naleznete zde celou řadu snímků z naší domoviny (České a Slovenské republiky), ale převládají samozřejmě ty z objevování přírodních divů za velkou louží.
Vše je seřazeno chronologicky od nejstaršího po nejnovější.

Album is chronologically sorted. Link to a full album, Latin, Czech and English name (Conservation status in the Czech Republic, if applicable) and location can be found in the description below the corresponding photo.

Nyní, po uplynutí roku 2018, meteorologové konstatovali, že to byl nejteplejší rok v histotii měření u nás. Projevilo se to již v květnu, kdy se začaly líhnout některé druhy motýlů o dva až čtyři týdny dříve, než je běžný průměr. Tento trend bylo možno pozorovat i na mých oblíbených lokalitách - NPR Mohelenská hadcová step a PP Černice u Jamolic.

Zlatoočka obecná

Síťokřídlý hmyz z kmene arthropoda, který zná snad úplně každý a setkal se s ním nejen v přírodě, ale často i doma, je zlatoočka obecná (Chrysoperla carnea). Drobný zelený (někdy až hnědý) hmyz se štíhlým tělem, se vyznačuje především průhlednými křídly. Ta jsou bohatě protkána zelenavou žilnatinou a po přiblížení výrazně ochlupená. Dalším charakteristickým znakem jsou oči, kovově zlatavé či duhově měňavé barvy. Tento nenápadný hmyz s rozpětím křídel do 30 mm, je využíván jako regulátor škůdců a chová se pro biologickou kontrolu (např. ve Velké Británii si lze zlatoočka objednat, nechat doručit poštou a poté umístit na místa napadené mšicemi). Zlatoočka obecná se vyznačují velkým apetitem a jsou schopná zcela zlikvidovat kolonii mšic (na rozdíl od mravenců zlatoočka mšice zabíjejí), neváhají zaútočit i na větší tvory, například housenky. Není-li zbytí, uchýlí se i ke kanibalismu.

Noční motýl (neurčeno)

Zoufalé podmínky vyžadují zoufalé činy. Vzhledem k tomu, že v Kořenově jsou "poctivé '80 manťáky sněhu" a nepřetržitě sněží, uchýlil jsem se k domácímu focení kde čeho. V cylindru lampy jsem našel nočního motýlka, na parapetu mumifikovanou vosičku a v rohu zlatoočku obecnou. Nelenil jsem, odtáhnul stůl k oknu, vyndal pinzety a zkusil udělat několik snímků v domácím prostředí. Mé úplně první snímky v teple domova :-)

Kořenov, domácí podmínky
Nikon D7200 + Nikkor 105 mm + dvojitý difuzér + dvě odrazky

Foto 2019 Jaroslav Burda