Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Cestování

Nová navštěvovaná Právě přidaná


reklama

100 fotek, minulý týden, 1 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina
163 fotek, včera, 18 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, koníčky, práce, zábava
Podzemní továrna Richard (přesné nacistické označení je B5-Richard) je soustava tří bývalých hlubinných vápencových lomů (označovaných jako Richard I., Richard II. a Richard III.) u Litoměřic nacházející se pod vrchy Radobýl a Bídnice v Českém středohoří, kterou nacisté za druhé světové války přestavěli na utajenou podzemní továrnu určenou pro zbrojní výrobu. Jedná se o prostorově rozsáhlý komplex podzemních prostor v celkové délce (která je ale odhadována pouze velmi přibližně) 25 až 30 kilometrů. Jedná se o největší podzemní továrnu z dob druhé světové války na českém území. S výstavbou továrny začali nacisté již v polovině roku 1944 a plánované ukončení její stavby bylo stanoveno na srpen 1945. Do práce bylo nasazeno 1200 civilních zaměstnanců včetně lidí tzv. totálně nasazených. Dále zde pracovalo několik tisíc vězňů (asi 4000 denně), a to jak z blízkého koncentračního tábora v Terezíně (asi 4 km jihovýchodně odtud), tak i vězňové z menšího litoměřického koncentračního tábora, pobočky Koncentračního tábora Flossenbürg. O tom, že se jednalo o velmi rozsáhlou a pro Třetí říši důležitou stavbu, svědčí i to, že stavba měla vlastní průmyslový vodovod natažený až z řeky Labe, vlastní plynovou přípojku, dále dvě úzkokolejné dráhy, železniční překladiště na normální rozchod a řadu dalších pomocných provozů a technických zařízení v podzemí i na povrchu. Do práce byla zapojena řada stavebních a důlních strojů a mnoho jiných specializovaných mechanismů. Řízením stavby a celkovým dozorem nad všemi pracovníky byla pověřena ozbrojená nacistická organizace SS. Poslední stavební práce probíhaly ještě dne 4. května 1945. Již na podzim 1944 začaly podzemní výrobní haly sloužit svému účelu, začaly se zde vyrábět součásti spalovacích motorů pro tanky a stíhače tanků. Koncem války sem byla přesunuta i část výroby elektronek, v komplexu Richard II. měla být zahájena výroba materiálu pro další elektrotechnickou výrobu. Nacisté dále plánovali do komplexu Richard III. přesunout část výroby paliva pro nejmodernější proudové stíhačky Messerschmitt Me 262. O výrobě paliva pro rakety se dlouho spekulovalo a tato teorie nebyla nikdy plně potvrzena, nicméně elektronky měly téměř jistě sloužit především pro hromadnou výrobu naváděcích a radiolokačních systémů, které se užívají především v letectví. Dne 5. května 1945 byli vězňové místního koncentračního tábora propuštěni na svobodu (byl to prý jediný koncentrační tábor, který nebyl osvobozen, ale byl údajně dobrovolně rozpuštěn samotnými nacisty), nicméně i zde vládl velký chaos, zmatek i nervozita způsobená blížícím se koncem války. Dne 7. května 1945 se nacisté pokusili na poslední chvíli celý komplex Richard vyhodit do povětří, a to pomocí prý až 4 kilometry dlouhého elektrického vedení, které snad sahalo až někam k Terezínské křižovatce. Dodnes nebylo zcela věrohodně vysvětleno proč výbuch vůbec nenastal. Elektrické vedení snad na poslední chvíli přesekl jeden z polských dělníků. Litoměřice včetně stavby a továrny Richard byly osvobozeny Rudou armádou dne 7. května 1945. O poválečném hledání továrny Richard byla napsána dokonce celá kniha, jejíž autorkou byla tehdejší zpravodajská důstojnice Rudé armády Marie Alexandrovna Fortusová. Její líčení hledání továrny Richard není mnohými badateli považováno za zcela věrohodné. Snad nejpozoruhodnější stať v knize tvoří popis vnitřku podzemní továrny. Po válce sice o podzemní prostory projevilo zájem hned několik místních podniků a institucí, z nichž nejvýznamnější byl Památník Terezín, nicméně k sanaci prostorů a jejich dalšímu využití už nikdy pořádně nedošlo. V současné době je v Richardu II. a v několika málo chodbách Richardu I. umístěno úložiště nízko a středněaktivních odpadů (kupř. zdravotnický materiál), převážná většina ostatních štol v části Richard I. a III. nezvratně chátrá a postupně se hroutí. Z tohoto důvodu není objekt od roku 2002 pro veřejnost nijak přístupný. Od roku 2009 litoměřická radnice vede kroky k tomu, aby mohla být podzemní továrna zpřístupněna, avšak projekt brzdí nedostatek financí. Bezpečné zpřístupnění by nejen bylo velmi nákladné, ale vedlo by i ke zničení charakteru podzemního prostoru. V současné době podzemí spěje k zániku a jeho oficiálnímu zavalení.
120 fotek, prosinec 2004 až srpen 2017, 3 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Městské opevnění v Litoměřicích
Opevnění původního raně středověkého města dokládají listiny z let 1257 a 1262. Vycházelo od městského hradu k dominikánskému klášteru (dnes Oblastní archiv) a podél hrany údolí Pokratického potoka dále k dnešnímu divadlu, odtud napříč ke kostelu Všech svatých, za starou radnicí k minoritskému klášteru (zůstal mimo jejich obvod) a podél dnešní ulice Na valech zpět ke hradu. Hrad, farní kostel i oba kláštery opevnění zesilovaly. Sestávalo z ? hlavní hradby (7–9 m vysoké a 1,8 m široké) s kulatými baštami (jedna snad zachována východně od paláce hradu) a parkánové zdi 3–4 m vysoké, sledující hlavní zeď v úsecích mimo údolí Pokratického potoka ve vzdálenosti 18 m. Brány byly zřejmě tři: Michalská (ve stejnojmenné ulici), u děkanského kostela a snad i u hradu.
Kolem roku 1350 byly při rozšíření města postaveny nové hradby: mezi hradem a dnešním divadlem nahradily původní opevnění, dále pokračovaly podél hrany údolí potoka ke kostelu Panny Marie (dnes jesuitský), svatého Vavřince a obloukem na konec nové Dlouhé ulice. Odtud zpět k minoritskému klášteru, který se konečně ocitl v jejich obvodu, a ke hradu. Nová hlavní zeď měla nejméně 11 hranolových, zčásti dovnitř otevřených věží, po celém obvodě ji sledoval parkán. Do města se vstupovalo pěti branami: kromě původních Michalské a hradní vznikly Mostecká (na konci Jesuitské ulice), Dlouhá (ve východním vrcholu opevnění) a Nová (v Novobranské ulici). Opevnění se dále upravovalo celé 14. a 15. století, od roku 1513 se stavěl nový parkán s kulatými baštami a vnějšími branami.
Války v 17. a 18. století ukázaly nedostatečnost gotických hradeb. Jednotliví dobyvatelé je proto doplňovali novými hliněnými náspy a bastiony, které byly opět likvidovány. Začal rovněž proces postupného zabírání věží a bašt k neobranným funkcím (zejména dominikánský Lusthaus, tzv. Hvězdárna). Poslední pokusy o zdokonalení opevnění proběhly ještě za napoleonských válek, kdy však obranu přístupu do Čech podél Labe převzala nová terezínská pevnost.
Roku 1806 byl do parkánu u Dlouhé brány vestavěn krajský soud, sousední kulatá bašta sloužila od té doby jako vězeňská kaple. Parkány se postupně upravovaly na sady a zahrady, nebo je zaplňovala dvorní křídla přilehlých domů. V letech 1823–66 zanikly všechny brány.
Při prorážení nové trasy polabské železniční trati v 50. letech 20. století byly odhaleny hradby kolem kláštera kapucínů (soud byl zbořen již roku 1951). To bylo impulsem k jejich obnově, která se postupně v 60.–90. letech rozšířila na celý jejich obvod. Negativním zásahem byla demolice parkánových hradeb při stavbě domu kultury. Jinak se podařilo vytvořit působivé průchozí parkánové terasy nad údolím Pokratického potoka a zapojit do života města většinu zachovalých věží a bašt.

zdroj: http://www.hrady.cz/index.php?OID=6645&PARAM=11&tid=20509&pos=450
605 fotek a 60 videí, letos v srpnu, 4 zobrazení, přidat komentář | cestování, děti, koníčky, rodina-přátelé
Dvoutýdenní výlet po Balkáně s rodinami a přáteli. Cesta vedla přes Rakousko, Maďarsko, Chorvatsko, Bosnu, Černou Horu, Albánii, Makedonii a Srbsko. První nocování bylo u přelidněného Balatonu (s tím jsem tak trochu v tuto dobu počítal). Všechny kempy plně obsazené, nikde nás nechtěli ubytovat - takže přišel na řadu "plán B". Podle pořekadla "pod lampou je největší tma" jsme si rozbalili bivak pěkně na "pankáče" hned za plotem kempu, přímo u vody. Druhý den přesun přes Chorvatsko do Bosny. Noc jsme přečkali kousek od uhlířských osad na plácku u rozcestí mezi Kačuni a Fojnicí (Vladiča Vrh). Návštěva míst zimních OH v Sarajevu 1984 (skokanské můstky, hotel Igman, sjezdovky na Bjelašnici), nádherný výjezd a rozhled z vrcholu Bjelašnica 2067m.n.m., cesta a návštěva osady Lukomir, 2x noc v kempu na Boračko jezero - tam jsme si dali kvůli dětem následnou celodenní pauzu (koupačka, rybaření, odpočinek.......). Přesun směr Durmitor v Černé Hoře - Boračko jezero, Pohare, Din Do (spadený most přes kaňon řeky Ljuta), Kalinovik, R434a do Miljevina, hranice BiH/MNE (Hum/Ščepan Polje), okolo Pivské přehrady do Trsy. V Trse nocleh "zadarmo" vedle kempu Milogora. Další den nádherný přejezd Durmitoru, most na Taře, kaňon Tary spojený s koupáním, Mojkovac, Kolašin, Jabuka, Veruša, Krivodolski Katun, Rikavačko jezero, Korita, Podgorica, hranice MNE/AL, Koplik, Omare (kemp Lake Shkodra resort). V kempu opět dvě noci - odpočinek, koupání....... Dále z kempu přes Koplik do Theth, a pak Shkoder, Lezhe, Durres, Kavaje, k moři do kempu Pa Emer u obce Lumi. U moře 3 noci. Dětem i nám se tam moc líbilo - absolutně nepřelidněno, moře s vlnama na vyblbnutí...... Přejezd do Makedonie - Kavaje, Elbasan, Librazhd, Pogradec, hranice AL/MK, návštěva Sv. Naumu, kemp Ljubanista (2 noci). Parádní koupání v průzračném Ohridském jezeře, národní park Galičica, pevnost v Ohridu. Pak už jen tranzit domů přes Skopje, srbský Niš a Bělehrad, tříhodinová kolona na hranicích Srbsko/Maďarsko (ale alespoň se Maďaři snažej nepouštět neandrtálský "čmoudy" dál - a že jich tam bylo), Budapešť, Bratislava, Břeclav, Hustopeče a hurá jsme doma v Oslavanech :-))). Výlet se myslím vydařil, děti (a my taky) mají spoustu zážitků, auta to vydržela bez nějakých trablů. Opravovali jsme pouze jeden defekt na Land Cruiseru a hadici k přívodu oleje do serva na Grand Vitaře (na vše jsme měli vybavení a věci k opravě, takže žádný problém). Najeto cca 3300km.
35 fotek, 17.5.2017, 8 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, příroda
Serii alb z Děčína přerušuji albem z letošního výletu na brněnskou přehradu. Byly jsme tam v květnu, takže před plnou sezonou. Lodí jsme se svezly pod hrad Veveří.
12 fotek, 30.7.2017, 8 zobrazení, přidat komentář | cestování, ostatní
Trochu jsem se prošell nočními Jánskými lázněmi a snažil jsem se je zvěčnit.
52 fotek, minulý týden, 12 zobrazení, cestování, krajina, příroda, země
Mari Boine jsem poprvé slyšela zpívat 11. srpna hodinu před půlnocí. Stalo se tak krátce poté, co jsem na Nordkappu, oficiálně nejsevernějším místě Evropy (není to tak úplně pravda, ale o tom třeba až někdy jindy) sledovala západ slunce nad Barentsovým mořem. Tato norsko-sámská hudebnice svým zpěvem podmalovávala celkově velmi zdařilý dvacetiminutový umělecky pojatý filmový dokument přibližující život v této odlehlé evropské končině. Film bylo možné zhlédnout na Nordkappu v tamějším turistickém centru. Uhranuta po pár dnech toulání finským a norským Laponskem tamější krajinou a přírodou jsem byla navíc okouzlena nevšedním hudebním zážitkem. Ještě tu noc na hotelu jsem si aspoň na mobilu ladila další písně z repertoáru Mari Boine a její zpěv mě doprovází i nyní těch pár dní, co jsem doma a zpracovávám moji fotodokumentaci z našeho nezapomenutelného výletu na sever…
Vybrala jsem do tohoto alba fotky, kterými se pokouším ukázat v mezích mých možností krásu a rozmanitost laponské přírody a krajiny za stále se tam střídajícího počasí, fotky, ke kterým necítím potřebu přidávat slovo psané, ale, jak už jistě tušíte, trochu té sámské melodie… třeba tuhle: https://www.youtube.com/watch?v=NyB90aNkURU
Snad se mi za pomoci Mari podaří vás do podmanivé atmosféry severského léta aspoň trochu vtáhnout…
(Vybodněte se i na palcování a pusťte si album s hudbou jako prezentaci s pětisekundovými intervaly, tak to vyjde přesně :-) A díky!)
217 fotek, minulé úterý, 5 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, příroda, rodina-přátelé, vesnice
Krátkodobá NÁSTĚNKA 4. dne 8-denního zájezdu turistů KČT Třinec po Východním Slovensku. Odjeli jsme BUSem od Vinianskeho jazera v 8:30 h. ku Prešovu, do obce Petkovce. Vystoupali jsme na oblý kopec BUČKY (528 m), z něhož byly v pěkném dni úžasné výhledy na okolní i vzdálené hory: Ondavská vrchovina (pod ní v.n. Velká Domaša), v dáli Vihorlatské vrchy (Sninský kameň, Motrgon, Vihorlat), dlouhé Slanské vrchy, pohoří Stráže (Stráž a Lysá Stráž,Šarišský hrad a Kapušiansky hrad), za nimi pohoří Bachureň, Čerchovské pohorie (Čergov, Lysá hora), v dáli Vysoké Tatry a Pieniny, Laborecká vrchovina, v dáli Nízké Beskydy, Bukovské vrchy - NP Poloniny a v nepřehlednu snad i Bieszczady v PL. Na vrchu Bučky jsou rozsáhlé louky plné květin, sbírali jsme jahody, kochali se výhledy a určovali jsme hory a vrchy. Větší část turistů sešla k vodní nádrži Velká Domaša a jen část nás šla loukami k Malé Domaši. Občerstvili jsme se ostružinami a v obci Slovenská Kajňa jsme pojedli a popili v horku u zavřeného hostince z vlastních zásob. Zaujala mě zde zajímavá "železná" studna. BUS nás zde přibral a cestou jsme opět zajeli do Kauflandu Michalovce na doplnění zásob pro další dny putování po horách.
49 fotek, včera, 12 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, koníčky
Vchodový objekt tvrze Hůrka-povrchové objekty tvrze Hůrka-Pěchotní srub KS-8 U nádraží
29 fotek, letos v srpnu, 10 zobrazení, přidat komentář | cestování
vzali jsme Kačenku k moři...
28 fotek, včera, 3 zobrazení, přidat komentář | cestování
210 fotek, tento týden, 12 zobrazení, přidat komentář | cestování, děti, lidé, příroda, zábava
Již tradiční pobyt pro seniory s vnoučaty pod taktovkou www.filianek.cz. Letos motivovaný detektivními příběhy, paní Koulombovou a radostmi a strastmi PČR a kinologů :-)
47 fotek, 5.8.2017, 5 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina
Ve Strážnici je jeden z přístavů Baťova kanálu, využili jsme tedy možnost absolvovat okružní jízdu jeho částí. Plavba to byla příjemná, zajímavá i poučná. Lodní stevard o všem vyprávěl velmi poutavě a do detailů.
101 fotek, letos v srpnu, 7 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, města, umělecké, země
10. 8. - kostel ve Svatoboru, rozhledna Bučina
11. 8. - Bečov nad Teplou - relikviář Sv. Maura, Kyselka
12. 8. - kolo Karlovy Vary, Ostrov
13. 8. - komentovaná exkurze po Kyselce, Mattoniho muzeum, hrad Loket
14. 8. - Božídarská rašeliniště, Klínovec, Ježíškova cesta
15. 8. - kolo Cheb, rezervace SOOS
16. 8. - Důl Mauritius, štola Kryštof, Karlovy Vary
17. 8. - rašeliniště Kladská, Mariánské Lázně, hrad Krašov
18. 8. - hrad Křivoklát, vyhlídka Máj
130 fotek, minulý čtvrtek, 3 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
33 fotek, tento týden, 77 zobrazení, přidat komentář | cestování
137 fotek, letos v srpnu, 10 zobrazení, přidat komentář | cestování, děti, lidé, události, zábava
Již tradiční pobyt pro seniory s vnoučaty pod taktovkou www.filianek.cz. Letos motivovaný detektivními příběhy, paní Koulombovou a radostmi a strastmi PČR a kinologů :-)
290 fotek a 14 videí, včera, 12 zobrazení, přidat komentář | cestování, klasická-fotografie, kultura, události, zábava
Letní slavnost Eurion - 18.-20. srpna 2017
26. ročník tradiční Letní slavnosti Eurion
http://www.smrzovka.eu/letni-slavnost-eurion-18-20-srpna-2017/a-2211/p1=7982