Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.



reklama

  • 62 fotek, 18.6.2014, 121 zobrazení, 365 komentářů | architektura, cestování, lidé, města
    Grasse je městečko ležící 12 kilometrů severně od Cannes a je hlavním městem parfémů. Grasse se totiž zcela oprávněně přezdívá město vůní. Výroba parfémů je pro ekonomiku města naprosto klíčová. Sídlí zde na 60 firem spojených s výrobou vůní, které zaměstnávají deset tisíc z 50 tisíc obyvatel města.
    V Grasse zemřela Édith Piaf, narodil se tu malíř Jean-Honoré Fragonard a v mládí tu žil herec Gérard Philipe, město s oblibou navštěvovala královna Viktorie, aby si odvezla svůj oblíbený parfém Molinard Jeune.
    Zdeněk tu docela dost trpěl, ale vydřžel a má můj dík. Navštívili jsme muzeum parmurie Fregonard, prošli uličkami starého města a kochali se krásou zdejší katedrály, která ve svých útrobách skrývá Rubensovy malby.
  • 58 fotek, v pondělí, 132 zobrazení, 560 komentářů
    Další rodopisné pátrání mě začátkem týdne zavedlo do archivu v Kolíně. A protože Jam53 dal právě album Kolín z nadhledu, musím přiznat, že já se koukala z jiné strany...
  • 65 fotek, 7.7.2014, 40 zobrazení, 153 komentářů | cestování, krajina, města, příroda
    ...tentokrát zastavujeme v hezkém přímořském městečku Sneem,takže prohlídka a taky oběd a pokračujeme dále Národním parkem Killarney se dvěma zastávkami na bezva vyhlídkách.
  • 62 fotek, 6.6.2014, 33 zobrazení, 124 komentářů
    Le Mont-Saint-Michel , česky Hora sv. Michaela, je žulový, 80 metrů vysoký, přílivový ostrov (resp. poloostrov – s pevninou je od r. 1879 spojen náspem) v severozápadní Francii ve stejnojmenném zálivu u pobřeží Normandie. Rozdíl výšky mořské hladiny při přílivu a odlivu je cca 15 m (nejvíce v Evropě), takže buď je „hora“ obklopena tekutými písky nebo „plave v moři“. Odlivem se obnažuje mořské dno do vzdálenosti 10–15 km od pobřeží.
    Nachází se zde četné historické památky (klášterní kostel z 11.–16. stol., gotické klášterní budovy, opevnění z 13.–15. stol.). Ostrov, záliv i klášter jsou od roku 1979 zapsány na Seznamu světového dědictví UNESCO.
  • 20 fotek, letos v březnu, 61 zobrazení, 209 komentářů | architektura, města
    pár snímků z malebného humpolce na konci zimy...
  • 86 fotek, ve středu, 26 zobrazení, 115 komentářů
    ... s netradičními výhledy a pohledy na Jince a jejich okolí od východu
  • 25 fotek, ve čtvrtek, 103 zobrazení, 184 komentářů | makro, příroda, zvířata
  • 27 fotek, září 2013 až červenec 2014, 38 zobrazení, 99 komentářů
  • 140 fotek, letos v červnu, 13 061 zobrazení, 577 komentářů | cestování, lidé, zábava
  • 46 fotek, tento týden, 30 zobrazení, 123 komentářů
  • 29 fotek, minulou středu, 43 zobrazení, 73 komentářů | krajina, příroda
    Zvláštní geologický úkaz vznikl při soptění ve třetihorách, kdy vyvržené horniny padaly ochlazené zpět do žhavého popela a při dopadu vytvářela jádra sluncí.
  • 54 fotek, letos v červenci, 125 zobrazení, 687 komentářů | krajina, příroda, vesnice
  • 55 fotek, 9.7.2014, 26 zobrazení, 69 komentářů | architektura, kultura, ostatní
    Historie místa, kde se zámek nalézá, sahá do 15. století. V té době zde byla připomínána tvrz, která byla majetkem české královské komory. Na jejím místě byl v 16. století vystavěn panský kamenný dům a v letech 1690 - 1693 nevelký barokní zámek, jehož stavebníkem byla rytířská rodina Lamottů z Frintroppu. Členy tohoto francouzského šlechtického rodu můžeme zařadit do kategorie důstojníků, kteří byli za služby rakouskému císaři v době třicetileté války odměňováni statky konfiskovanými české šlechtě. Roku 1740 koupil toto panství František z Valdštejna, z větve mnichovohradišťské. Protože Valdštejnové sídlili na Mnichově Hradišti, přestal být sychrovský zámek trvalým sídlem vrchnosti. Takřka osmdesát let zde nedocházelo k žádným výraznějším změnám a objekt byl využíván pro hospodářské účely a k ubytování služebnictva. Situace se radikálně změnila 30. srpnem 1820, kdy se novým majitelem Sychrova a svijanského panství stal kníže Karel Alain Gabriel Rohan. Tímto rokem začíná stopětadvacetiletá éra Rohanů na Sychrově a doba největší slávy zámku. Kolébkou rodu Rohanů byla Bretaň, kde o nich můžeme vystopovat nejstarší zmínku již v roce 951. V průběhu staletí se jejich postavení upevňovalo, až se zařadili mezi deset nejvlivnějších šlechtických rodů ve Francii a jako přímí bratranci francouzských králů získali i titul "princů z královské krve". Rod tvořilo několik linií, jejichž příslušníci zaujímali významné úřady - vojenské, politické i církevní. Po Velké francouzské buržoazní revoluci opustili Francii a usadili se v rakouské monarchii. Na rozdíl od jiných šlechtických uprchlíků, kteří se vraceli zpět do Francie (v době Napoleona I. a hlavně v období reakce - tj. za Ludvíka XVII. a Karla X.), zůstali Rohanové v Čechách, i když byli později k návratu přímo vyzváni.

    Hlavním sídlem rodu byl právě Sychrov, který ovšem v podobě zchátralého barokního zámečku nevyhovoval požadavkům kladeným na sídlo vévodské a knížecí. Již za prvního majitele, knížete Karla Alaina Gabriela Rohana, se uskutečnila velkolepá empírová přestavba (dokončena v roce 1834). Stavební vývoj zámku ovšem pokračoval především za knížete Kamila Josefa Idesbalda Filipa Rohana, kdy se rodila dnešní novogotická podoba Sychrova. Romantická novogotická přestavba z let 1847 - 1862, uskutečněná dle projektu profesora akademie výtvarných umění Bernarda Gruebera, zařadila Sychrov mezi nejvýznamnější památky historizujících slohů 19. století (jako jsou například Hluboká nad Vltavou, Hrádek u Nechanic, Lednice,...). Veškeré práce byly svěřeny výhradně domácím umělcům a řemeslníkům. Mezi nimi zaujímal významné místo Petr Bušek, řezbář, který svým tvůrčím a osobitým talentem vtiskl všem interiérům zámku vysokou uměleckou hodnotu a neopakovatelnou atmosféru. Jeho práce byla doplněna činností řady dalších umělců a řemeslníků (sochař Emanuel Max a Vincenc Smolík, čalouník Ludvík Grein, truhlář Petr König, kovář Jan Novák, ...). Mimořádnou pozornost věnoval kníže Kamil Rohan i zámeckému parku v anglickém stylu, který za jeho života dosáhl nebývalého rozkvětu a byl předlohou pro vznik řady dnes významných arboret, jako jsou například Průhonice nebo Konopiště. V tomto období bylo dosaženo vzácné harmonie mezi exteriérem zámku, jeho interiéry a parkem.
    Přelom dvacátých a třicátých let 20. století zámku přinesl funkcionalistickou úpravu, která nejenom změnila částečně exteriér stavby (byly odstraněny různé ozdobné novogotické arkýře a atiky, omítka z původně omítnutých věží byla odstraněna a nahrazena lomovým zdivem,....) ale i jeho interiéry. V řadě místností byly sejmuty Buškovy bohaté řezbářské ozdoby (např. výplně stropu ve schodišťové hale), francouzské tapety tlačené z vepřovice. Novogotické vybavení bylo nahrazováno novým, moderním.
    Po skončení druhé světové války byl zámek konfiskován na základě dekretu č. 12/1945 Sb. a stal se státním majetkem. Zpočátku sloužil jako sběrna konfiskovaného majetku a od 1. května 1950 byl v malém rozsahu zpřístupněn veřejnosti. V průběhu 70.let se jeho prohlídková trasa rozšířila na východní křídlo a chodbu jižního zámeckého traktu s Památníkem Antonína Dvořáka. Od počátku devadesátých let probíhá rozsáhlá rekonstrukce a restaurování exteriérů, interiérů i zámeckého parku, jejímž cílem je co nejvíce přiblížit zámek Sychrov do doby jeho největšího rozkvětu, tj. ke stavu z druhé poloviny 19. století.

    Filmy, které se točily na Sychrově, jen ty známější Radůz a Mahulena, Zlatovláska, Nesmrtelná teta, Tmavomodrý svět a Nejkrásnější hádanka.
  • 115 fotek, v pondělí, 92 zobrazení, 175 komentářů | cestování, krajina, příroda, širokoúhlé
    Tak to začlo sms "nechceš zítra jet do Krkonoš a já na to no já nevím chci jet na Les Království, ale tak jo pojedu" no a jeli jsme v sestavě Standa jeho žena Lenka a kamarád Vláďa, který to všechno naplánoval.
    Tak jsme jeli z Hradce Králové vlakem do Dvora Králové a pak busem do Vrchlabí a potom do Špindlu.
    Původně jsme chtěli pak jít na Labskou boudu po modré Labským dolem, ale nakonec jme šli ze Špindlu po červené (naštěstí pofukoval vítr, ale i tak jsme byly spálený)okolo chaty Bedřiška na ski areál Horní Mísečky a potom šup na Medvědín a odtud k Vrbatově boudě a pak na Labskou boudu a k prameni Labe a potom hezky Labským dolem (na Malém Labském vodopádu byla zastávka na koupání a musím říct, že to bylo moc fajn) nazpět do Špindlerova Mlýna a busem do Vrchlabí a ještě do Dvora Králové (to vlakový nádraží je tam hezky z ruky) no a pak vlakem do HK.
    Byl to moc fajn výlet i když utahaný tak spokojený.
  • 32 fotek, ve čtvrtek, 140 zobrazení, 310 komentářů | krajina, makro, příroda
    Po včerejším kolapsu v práci mi pan doktor naordinoval odpočinek spočívající v tom,že je třeba relaxovat po pracovním vytížení - takže pár dní budu fotit a fotit než se vrátím do pracovního procesu - pro mne je to super relax i když Mirka každou chvíli kontroluje kde se toulá a jak mi je :(
  • 45 fotek, loni v létě, 9 zobrazení, 65 komentářů | architektura, cestování, příroda
    Panství v Chyších získal v r. 1766 v dražbě hrabě Prokop Lažanský z Bukové. Svoji romantickou podobu získal zámek při přestavbě v letech 1856-1858.
    V r. 1945 byl zámek zestátněn podle Benešových dekretů.
    Zámku v se po sametové revoluci ujal ing.Vladímír Lažanský, z rodiny hrabat Lažanských, kteří zámek vlastnili. Společného mají ovšem pouze prapředka v 17.století, takže ing.Lažanský spolu s manželkou zámek Chyše v roce 1996 musel koupit a postupně místnost po místnosti začal opravovat. Zámek byl ve velmi špatném stavu, byl využíván pro školy v přírodě, ovšem během 30 let nebylo do jeho úprav a oprav nic investováno, takže se stal pro pobyt dětí kvůli plísním a zatékání nevhodný. Ing. Lažanský dokázal sehnat peníze na opravu zámku a posléze se ujal i velmi zchátralého pivovaru, kde začali vařit kromě jídla i výborné pivo. A snad se ing.Lažanský ujme i zchátralé budovy kláštera v sousedství. Více informací na http://www.chyse.com/ a také, pokud jde o historii, v knížce Marie Šulcové Kruh mého času, která se zabývá pobytem Karla Čapka jako učitele Prokopa Lažanského v tomto zámku v roce 1917.