Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Práce

Nová navštěvovaná Právě přidaná


reklama

66 fotek, 2.12.2017, 14 727 zobrazení, města, práce, rodina-přátelé, zábava
Advent už je za dveřmi . Přejeme vánoční svátky a vykročení svižným krokem do roku 2018 .
Samozřejme pevné zdraví , štěstí i focení pro radost ! :-)
49 fotek, 20.3.2018, 13 380 zobrazení, lidé, ostatní, práce, příroda, zvířata
Jaro začíná 20.března 2018 v 17:14:45 h. , to je za 7 dní . Velikonoce 1.duben 2018 a .... ptáci přilétají na jaře . :-)
38 fotek, 23.3.2018, 9 796 zobrazení, města, ostatní, práce, rodina-přátelé
Velikonoční trhy na náměstí před libereckou radnicí od 23.března do 1.dubna 2018 , 17:00 hodin .
Přeje pohodové a bohatou pomlázku . :-)
75 fotek, 7.4.2018, 8 906 zobrazení, ostatní, práce, příroda, rodina-přátelé, sport
Žlutá Plovárna , ZVLÁŠTĚ ZDAR ! :-)
1 fotka, 8.3.2018, 7 693 zobrazení, oslavy, práce, rodina-přátelé
Užívejte to , Mezinárodní den žen . :-)
38 fotek, 30.3.2018, 7 330 zobrazení, ostatní, práce, rodina-přátelé, zábava, zvířata
MAKEJ JARO ! :-)
27 fotek, 21.11.2017, 5 526 zobrazení, města, ostatní, práce, rodina-přátelé
A JE TO ... VÁNOCE 2017 ! :-)
25 fotek, 18.11.2017, 4 896 zobrazení, města, ostatní, práce, události
Liberec už má vánoční strom . Zamíří tam ze sídliště Liberec - Broumovská , ul. Sametová a dorazí na náměstí Dr.E.Beneše před libeckou radnicí . :-)
267 fotek, prosinec 2017, 1 331 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty, ostatní, práce
Základna PVOS na Jistevníku - "Klondajk" - V roce 1981 se v lesích východně od vrchu Jistevník začal ozývat hluk stavební činnosti. Na ploše více než 100 hektarů zde začala vznikat ve své době nejmodernější základna protivzdušné obrany státu (dále PVOS), určená k obraně proti všem druhům letadlových sil uvažovaného protivníka (jehož tehdy představovala Severoatlantická aliance), zejména však proti strategickým bombardérům nesoucím střely s plochou dráhou letu. Coby ceněný strategický prostředek nebyla jen běžnou součástí pohotovostního systému PVOS, čímž se odlišovala od ostatních útvarů 71. protiletadlové raketové brigády někdejší Československé lidové armády, do jejíž sestavy jinak organizačně náležela. Správný název útvaru zněl VÚ 5180 - Protiletadlová raketová skupina VEGA Dobříš, ale mezi vojáky zde sloužícími i širší veřejností se spíše vžil poetický název „Klondajk“, včetně uvedeného fonetického přepisu. Břemeno výstavby leželo na bedrech vojenských stavebních útvarů, které na budování základny pracovaly v počtu převyšujícím 1000 mužů. Přes vysoký počet pracovních sil se výstavba základny, probíhající v letech 1981 – 1985, potýkala neustále se zpožděními. Byla způsobena jak technickými potížemi (dodaná stavební dokumentace se mírně lišila od skutečně dodané technologie, popisovala starší verzi kompletu), tak i nízkou produktivitou práce, ta byla dána drsnými podmínkami, v nichž vojáci budující Klondajk žili. Na výstavbě základny se podíleli také civilní dodavatelé, neboť některé technologicky náročnější práce byly nad síly vojáků pod vedením vojenských stavbyvedoucích. Na staveništi se tak ocitly kromě klasické vojenské techniky i moderní stavební stroje, zčásti zahraniční provenience. Ukázkou práce civilních společností jsou tři obří rampy pro radiolokátory, na nichž je vyšší kvalita zpracování dobře vidět. Na podzim roku 1985 se navzdory všem protivenstvím stavba blížila ke svému konci. Silným podnětem k horečnému třísměnnému finiši stavebních prací byla skutečnost, že na nádraží v Jincích stála celé týdny na vagonech technologie, dopravená sem po železnici z tehdejšího SSSR. Zářijová kolaudace za účasti ministra národní obrany gen. Václavíka byla sice trochu předčasná, protože na ubytovacích částech základny se stále pracovalo, ale na konci září již pracovní čety opravdu vystřídali specialisté a tahače přivážející technické vybavení. Výzbroj základny se během let obměňovala, ovšem tu prvotní a zároveň zdaleka nejúčinnější tvořily tři komplety S-200 VE „Vega-E“. Každý z nich měl k dispozici odpalovací rampy pro šest řízených protiletadlových střel země-vzduch. Na rozdíl od většiny dalších prostředků PVO v Československu byla tato palebná postavení zcela stacionární. S maximálním účinným dostřelem 240 km a výškovým dostupem až 40 km se jednalo o moderní a zničující zbraň, určenou k ničení vzdušných cílů protivníka. Raketa neničila cíl primárně přímým zásahem, ale explozí v jeho blízkosti. Technicky zůstala základna PVOS na Klondajku aktivní až do roku 2001, ale již v předcházejících letech lze nalézt několik zlomových momentů, které vlastně předznamenávaly její konec. Politolog by za konec Klondajku označil nejspíš již listopadové události v roce 1989, protože všichni protivníci připadající reálně v úvahu ztratili ze dne na den status nepřítele „tábora socialismu a míru“ a záhy se stali dokonce spojenci v Severoatlantické alianci. Další provozování základen skupiny VEGA se tak náhle jevilo jako neekonomické a s ohledem na aktuální situaci ne nezbytně nutné. Tuto určitou bezradnost velmi dobře demonstrovala změna ve výzbroji, která přišla na řadu v roce 1994. Komplety dalekého dosahu S-200 byly nahrazeny sice osvědčenými, ale staršími a především méně výkonnými (střední dosah) raketami země-vzduch S-75 Volchov, které měly armády někdejšího východního bloku ve výzbroji již od počátku 60. let minulého století, a pak také o něco modernějšími komplety S-125 Něva, vyrobenými na přelomu 70. a 80. let. S-125 je systémem krátkého dosahu, tedy značně odlišný typ rakety od původní varianty výzbroje. Systémy S-200 a S-125 by se měly v podstatě doplňovat, první z nich je strategickým prostředkem, druhý pak určen pro bodovou obranu konkrétní lokality. Samotný Klondajk byl v době své slávy skutečně hájen okolními základnami S-75 a S-125, náležejícími k obrannému prstenci PVO, obepínajícímu Prahu. V organizační rovině znamenalo přezbrojení úplný zánik původního útvaru VEGA a osídlení areálu na Jistevníku dvěma útvary novými, 1. a 2. PLRS Dobříš, přičemž mírně obměněnou zkratku je třeba číst jako „protiletadlová raketová skupina“. Prvně jmenovaný útvar byl vybaven Volchovy, druhý Něvami. V roce 1997 byl útvar používající již opravdu staré Volchovy přezbrojen rovněž na systém S-125 Něva.Nasazení Něvy vzhledem k jejím citovaným vlastnostem ukazovalo na to, že cílem změny je spíše udržet existenci tohoto typu vojska za podstatně nižších finančních nákladů ve srovnání s původní výzbrojí S-200, byť i za cenu toho, že se útvar stane „jen“ jedním z článků protivzdušné obrany Prahy. Toto přezbrojení by bylo tedy možné označit za konec Klondajku z hlediska strategického. Definitivní tečku za aktivní historií Klondajku znamenal podzim roku 2001, kdy byly zbývající komplety Něva odvezeny k delaborování a armáda opustila základnu nadobro.

Areál byl rozdělen do tří úseků. Úsek „A“ je možné považovat ve stručnosti za kasárna. Obsahoval kromě obytných budov také sklady, kuchyni s jídelnou, štáb, kinosál, kotelnu a psinec. Úsek „B“, nacházející se na jihozápadním okraji areálu, byl především autoparkem logistiky (tedy nikoliv bojových vozidel) a to poměrně rozsáhlým. Nechyběla ani požární stanice. Úsek „C“, obehnaný betonovou zdí. Zahrnoval tři palebná postavení pro 17., 18. a 19. PLRO a celou řadu podpůrných budov a zařízení. Z nich daleko nejnápadnější jsou tři gigantické rampy, připomínající trochu pasoucí se veleještěry, které sloužily jako pevná postavení techniky tří radiolokačních baterií (každá z nich příslušela jednomu palebnému oddílu). Dále se zde logicky nacházel sklad raket, plnící stanice pro kapalné složky raketového paliva, klasická stanice PHM a další autopark, tentokrát určený pro bojovou techniku. V případě Klondajku pak byly do technického oddílu integrovány také servisní pracoviště pro opravu a seřizování raket a chemické laboratoře, tedy objekty, které jsou v případě jiných systémů PVO obecně často zřizovány odděleně, mimo základnu.

http://www.brdskelisty.cz/vojenstvi/zakladna-pvos-na-jistevniku-klondajk.html
A017  2| makatean
13 fotek, 6.4.2018, 1 247 zobrazení, přidat komentář | klasická-fotografie, lidé, práce
10 fotek, 28.11.2017, 1 126 zobrazení, 2 komentáře | auta, dokumenty, lidé, práce, události
Další z mnoha bouraček v Čenkově. Je to tím že nikdo nedodržuje stanovenou rychlost a všichni tudy jezdí jako hovada. Každý jede nad hranicí svých možností a pak se všichni diví : ''JAK SE TO MOHLO STÁT?'' Kdyby jel pomalu, tak se to nikdy nestalo. Vše je jen o zodpovědnosti.
Počasí: +6,3°C, zataženo, bezvětří.
I na Facebooku.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
48 fotek, 14.10.2017, 1 039 zobrazení, 3 komentáře | architektura, cestování, dokumenty, kultura, práce
Část největšího a nejnesmyslnějšího soukromého bunkru v republice je již zbourána a pokračuje se v přestavbě na Park Berne. Podle mluvčího společnosti Double Square Group, investora Parku Berne, má domácím i zahraničním milionářům začít sloužit ve druhé polovině roku 2017. Mělo zde stát 32 luxusních vil a noví majitelé se sem měli koncem roku stěhovat ale jak vidíme nestojí tu zatím ani jedna vila a pochybuji že se sem někdo koncem roku nastěhuje. To by se na tom muselo dělat jiným tempem a 24 hodin denně. Jak ale vidíme, tak se tu dnes nepracuje.
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Ptyc
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Ptyc_2
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Ptyc_2016
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Ptyc_se_boura
http://coloraaa.rajce.idnes.cz/Ptyc_se_prestavuje
Počasí: +21°C, Slunečno, mírný větřík.
https://www.facebook.com/groups/T.O.Rosomak/
https://www.facebook.com/groups/bunkry.v.cr/
149 fotek, prosinec 2017, 1 035 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování, lidé, ostatní, práce
Podzemní továrna Richard (přesné nacistické označení je B5-Richard) je soustava tří bývalých hlubinných vápencových lomů (označovaných jako Richard I., Richard II. a Richard III.) u Litoměřic nacházející se pod vrchy Radobýl a Bídnice v Českém středohoří, kterou nacisté za druhé světové války přestavěli na utajenou podzemní továrnu určenou pro zbrojní výrobu. Jedná se o prostorově rozsáhlý komplex podzemních prostor v celkové délce (která je ale odhadována pouze velmi přibližně) 25 až 30 kilometrů. Jedná se o největší podzemní továrnu z dob druhé světové války na českém území. S výstavbou továrny začali nacisté již v polovině roku 1944 a plánované ukončení její stavby bylo stanoveno na srpen 1945. Do práce bylo nasazeno 1200 civilních zaměstnanců včetně lidí tzv. totálně nasazených. Dále zde pracovalo několik tisíc vězňů (asi 4000 denně), a to jak z blízkého koncentračního tábora v Terezíně (asi 4 km jihovýchodně odtud), tak i vězňové z menšího litoměřického koncentračního tábora, pobočky Koncentračního tábora Flossenbürg. O tom, že se jednalo o velmi rozsáhlou a pro Třetí říši důležitou stavbu, svědčí i to, že stavba měla vlastní průmyslový vodovod natažený až z řeky Labe, vlastní plynovou přípojku, dále dvě úzkokolejné dráhy, železniční překladiště na normální rozchod a řadu dalších pomocných provozů a technických zařízení v podzemí i na povrchu. Do práce byla zapojena řada stavebních a důlních strojů a mnoho jiných specializovaných mechanismů. Řízením stavby a celkovým dozorem nad všemi pracovníky byla pověřena ozbrojená nacistická organizace SS. Poslední stavební práce probíhaly ještě dne 4. května 1945. Již na podzim 1944 začaly podzemní výrobní haly sloužit svému účelu, začaly se zde vyrábět součásti spalovacích motorů pro tanky a stíhače tanků. Koncem války sem byla přesunuta i část výroby elektronek, v komplexu Richard II. měla být zahájena výroba materiálu pro další elektrotechnickou výrobu. Nacisté dále plánovali do komplexu Richard III. přesunout část výroby paliva pro nejmodernější proudové stíhačky Messerschmitt Me 262. O výrobě paliva pro rakety se dlouho spekulovalo a tato teorie nebyla nikdy plně potvrzena, nicméně elektronky měly téměř jistě sloužit především pro hromadnou výrobu naváděcích a radiolokačních systémů, které se užívají především v letectví. Dne 5. května 1945 byli vězňové místního koncentračního tábora propuštěni na svobodu (byl to prý jediný koncentrační tábor, který nebyl osvobozen, ale byl údajně dobrovolně rozpuštěn samotnými nacisty), nicméně i zde vládl velký chaos, zmatek i nervozita způsobená blížícím se koncem války. Dne 7. května 1945 se nacisté pokusili na poslední chvíli celý komplex Richard vyhodit do povětří, a to pomocí prý až 4 kilometry dlouhého elektrického vedení, které snad sahalo až někam k Terezínské křižovatce. Dodnes nebylo zcela věrohodně vysvětleno proč výbuch vůbec nenastal. Elektrické vedení snad na poslední chvíli přesekl jeden z polských dělníků. Litoměřice včetně stavby a továrny Richard byly osvobozeny Rudou armádou dne 7. května 1945. O poválečném hledání továrny Richard byla napsána dokonce celá kniha, jejíž autorkou byla tehdejší zpravodajská důstojnice Rudé armády Marie Alexandrovna Fortusová. Její líčení hledání továrny Richard není mnohými badateli považováno za zcela věrohodné. Snad nejpozoruhodnější stať v knize tvoří popis vnitřku podzemní továrny. Po válce sice o podzemní prostory projevilo zájem hned několik místních podniků a institucí, z nichž nejvýznamnější byl Památník Terezín, nicméně k sanaci prostorů a jejich dalšímu využití už nikdy pořádně nedošlo. V současné době je v Richardu II. a v několika málo chodbách Richardu I. umístěno úložiště nízko a středněaktivních odpadů (kupř. zdravotnický materiál), převážná většina ostatních štol v části Richard I. a III. nezvratně chátrá a postupně se hroutí. Z tohoto důvodu není objekt od roku 2002 pro veřejnost nijak přístupný. Od roku 2009 litoměřická radnice vede kroky k tomu, aby mohla být podzemní továrna zpřístupněna, avšak projekt brzdí nedostatek financí. Bezpečné zpřístupnění by nejen bylo velmi nákladné, ale vedlo by i ke zničení charakteru podzemního prostoru. V současné době podzemí spěje k zániku a jeho oficiálnímu zavalení.
30 fotek, listopad 2017, 743 zobrazení, přidat komentář | lidé, ostatní, práce, události, zábava
18.11.2017 Žamberk a Divoký Kočky z Wildcats
foto by Miroslav Kutík - Photographer
76 fotek, 30.12.2017, 741 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty, koníčky, práce
Nacistická podzemní továrna Skodawerke - Částečně dochované podzemní části továrny Skodawerke na výrobu částí a opravu stíhače tanků Jagdzpanzer, tanky se zde ovšem nekompletovaly. Továrna byla přesunuta z Königgrätzu - Hradce Králové pod krycím jménem Siedlung Waldheim. Račice nad Trotinou byly příkladem ubytovny pro dělníky nikoli průmyslové, ale stavební. Jejich úkolem byla práce pro firmu Konstruktiva fungující v rámci Organisation Todt ( tuto skutečnost dokazovala rukávová páska na oděvech pracovníků ) na stavbě továrny koncernu AG Vormals Skodawerke na výrobu motorů pro tanky nedaleko obce Račice. Stavba započala v roce 1943. Jako dělníci byli ve velkém počtu nasazeni učitelé a od září 1944 také studenti z uzavřených středních škol. Stavbu řídili němečtí stavitelé arch. Meretlich a Poglitsch. Jako ubytovna sloužily dřevěné montované baráky, u nichž zpočátku nebylo vybudováno ani sociální zařízení a dělníci záležitosti osobní potřeby vykonávali v lese. Teprve po jeho kompletním znečištění došlo na vybudování primitivních, ,,švejkovských“ latrín. Od pracoviště byl lágr vzdálen cca 30 min jízdy vlakem, ze stanice Račice se ještě docházelo cca 1 km na staveniště. Továrna se rozšiřovala a vyráběla až do dubna 1945, kdy byla výroba ukončena a němci továrna poničena. Poté zabrala areál Sovětská armáda, poté naše. V podzemí bývalo množství chemického odpadu Čs.lidové armády z 50-tých let. V novodobě rozšířeném areálu nadzemních objektech byl donedávna na ploše 15 000 m2 umístěn Sklad speciálních chemických látek naší armády.
139 fotek, leden až březen, 693 zobrazení, přidat komentář | koníčky, ostatní, práce, události

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.