Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
reklama
aneb kousek Toskánska v Česku
Cyklo dovča
Cyklo dovča
Cyklo dovča 3. den - ostatní sjížděli Orlici
120 fotek,
prosinec 2004 až srpen 2017,
3 zobrazení,
přidat komentář
|
architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Městské opevnění v Litoměřicích
Opevnění původního raně středověkého města dokládají listiny z let 1257 a 1262. Vycházelo od městského hradu k dominikánskému klášteru (dnes Oblastní archiv) a podél hrany údolí Pokratického potoka dále k dnešnímu divadlu, odtud napříč ke kostelu Všech svatých, za starou radnicí k minoritskému klášteru (zůstal mimo jejich obvod) a podél dnešní ulice Na valech zpět ke hradu. Hrad, farní kostel i oba kláštery opevnění zesilovaly. Sestávalo z ? hlavní hradby (7–9 m vysoké a 1,8 m široké) s kulatými baštami (jedna snad zachována východně od paláce hradu) a parkánové zdi 3–4 m vysoké, sledující hlavní zeď v úsecích mimo údolí Pokratického potoka ve vzdálenosti 18 m. Brány byly zřejmě tři: Michalská (ve stejnojmenné ulici), u děkanského kostela a snad i u hradu.
Kolem roku 1350 byly při rozšíření města postaveny nové hradby: mezi hradem a dnešním divadlem nahradily původní opevnění, dále pokračovaly podél hrany údolí potoka ke kostelu Panny Marie (dnes jesuitský), svatého Vavřince a obloukem na konec nové Dlouhé ulice. Odtud zpět k minoritskému klášteru, který se konečně ocitl v jejich obvodu, a ke hradu. Nová hlavní zeď měla nejméně 11 hranolových, zčásti dovnitř otevřených věží, po celém obvodě ji sledoval parkán. Do města se vstupovalo pěti branami: kromě původních Michalské a hradní vznikly Mostecká (na konci Jesuitské ulice), Dlouhá (ve východním vrcholu opevnění) a Nová (v Novobranské ulici). Opevnění se dále upravovalo celé 14. a 15. století, od roku 1513 se stavěl nový parkán s kulatými baštami a vnějšími branami.
Války v 17. a 18. století ukázaly nedostatečnost gotických hradeb. Jednotliví dobyvatelé je proto doplňovali novými hliněnými náspy a bastiony, které byly opět likvidovány. Začal rovněž proces postupného zabírání věží a bašt k neobranným funkcím (zejména dominikánský Lusthaus, tzv. Hvězdárna). Poslední pokusy o zdokonalení opevnění proběhly ještě za napoleonských válek, kdy však obranu přístupu do Čech podél Labe převzala nová terezínská pevnost.
Roku 1806 byl do parkánu u Dlouhé brány vestavěn krajský soud, sousední kulatá bašta sloužila od té doby jako vězeňská kaple. Parkány se postupně upravovaly na sady a zahrady, nebo je zaplňovala dvorní křídla přilehlých domů. V letech 1823–66 zanikly všechny brány.
Při prorážení nové trasy polabské železniční trati v 50. letech 20. století byly odhaleny hradby kolem kláštera kapucínů (soud byl zbořen již roku 1951). To bylo impulsem k jejich obnově, která se postupně v 60.–90. letech rozšířila na celý jejich obvod. Negativním zásahem byla demolice parkánových hradeb při stavbě domu kultury. Jinak se podařilo vytvořit působivé průchozí parkánové terasy nad údolím Pokratického potoka a zapojit do života města většinu zachovalých věží a bašt.
zdroj: http://www.hrady.cz/index.php?OID=6645&PARAM=11&tid=20509&pos=450
Opevnění původního raně středověkého města dokládají listiny z let 1257 a 1262. Vycházelo od městského hradu k dominikánskému klášteru (dnes Oblastní archiv) a podél hrany údolí Pokratického potoka dále k dnešnímu divadlu, odtud napříč ke kostelu Všech svatých, za starou radnicí k minoritskému klášteru (zůstal mimo jejich obvod) a podél dnešní ulice Na valech zpět ke hradu. Hrad, farní kostel i oba kláštery opevnění zesilovaly. Sestávalo z ? hlavní hradby (7–9 m vysoké a 1,8 m široké) s kulatými baštami (jedna snad zachována východně od paláce hradu) a parkánové zdi 3–4 m vysoké, sledující hlavní zeď v úsecích mimo údolí Pokratického potoka ve vzdálenosti 18 m. Brány byly zřejmě tři: Michalská (ve stejnojmenné ulici), u děkanského kostela a snad i u hradu.
Kolem roku 1350 byly při rozšíření města postaveny nové hradby: mezi hradem a dnešním divadlem nahradily původní opevnění, dále pokračovaly podél hrany údolí potoka ke kostelu Panny Marie (dnes jesuitský), svatého Vavřince a obloukem na konec nové Dlouhé ulice. Odtud zpět k minoritskému klášteru, který se konečně ocitl v jejich obvodu, a ke hradu. Nová hlavní zeď měla nejméně 11 hranolových, zčásti dovnitř otevřených věží, po celém obvodě ji sledoval parkán. Do města se vstupovalo pěti branami: kromě původních Michalské a hradní vznikly Mostecká (na konci Jesuitské ulice), Dlouhá (ve východním vrcholu opevnění) a Nová (v Novobranské ulici). Opevnění se dále upravovalo celé 14. a 15. století, od roku 1513 se stavěl nový parkán s kulatými baštami a vnějšími branami.
Války v 17. a 18. století ukázaly nedostatečnost gotických hradeb. Jednotliví dobyvatelé je proto doplňovali novými hliněnými náspy a bastiony, které byly opět likvidovány. Začal rovněž proces postupného zabírání věží a bašt k neobranným funkcím (zejména dominikánský Lusthaus, tzv. Hvězdárna). Poslední pokusy o zdokonalení opevnění proběhly ještě za napoleonských válek, kdy však obranu přístupu do Čech podél Labe převzala nová terezínská pevnost.
Roku 1806 byl do parkánu u Dlouhé brány vestavěn krajský soud, sousední kulatá bašta sloužila od té doby jako vězeňská kaple. Parkány se postupně upravovaly na sady a zahrady, nebo je zaplňovala dvorní křídla přilehlých domů. V letech 1823–66 zanikly všechny brány.
Při prorážení nové trasy polabské železniční trati v 50. letech 20. století byly odhaleny hradby kolem kláštera kapucínů (soud byl zbořen již roku 1951). To bylo impulsem k jejich obnově, která se postupně v 60.–90. letech rozšířila na celý jejich obvod. Negativním zásahem byla demolice parkánových hradeb při stavbě domu kultury. Jinak se podařilo vytvořit působivé průchozí parkánové terasy nad údolím Pokratického potoka a zapojit do života města většinu zachovalých věží a bašt.
zdroj: http://www.hrady.cz/index.php?OID=6645&PARAM=11&tid=20509&pos=450
Cyklo dovča
Cyklo dovča - 2. den
Cyklo dovča - Krňovice Penzion Statek u Kynosů - Městské lesy i město Hradec Králové
40 fotek a 12 videí,
včera,
5 zobrazení,
přidat komentář
|
dokumenty, města, oslavy, události, zábava
V rámci akce "Překročme řeku" - http://nabrezisvitavy.cz/ - projela parní lokomotiva s vagóny a "krokodýlem" od bývalého Intersparu na Tkalcovské k bývalým brněnským jatkám.
10. 8. - kostel ve Svatoboru, rozhledna Bučina
11. 8. - Bečov nad Teplou - relikviář Sv. Maura, Kyselka
12. 8. - kolo Karlovy Vary, Ostrov
13. 8. - komentovaná exkurze po Kyselce, Mattoniho muzeum, hrad Loket
14. 8. - Božídarská rašeliniště, Klínovec, Ježíškova cesta
15. 8. - kolo Cheb, rezervace SOOS
16. 8. - Důl Mauritius, štola Kryštof, Karlovy Vary
17. 8. - rašeliniště Kladská, Mariánské Lázně, hrad Krašov
18. 8. - hrad Křivoklát, vyhlídka Máj
11. 8. - Bečov nad Teplou - relikviář Sv. Maura, Kyselka
12. 8. - kolo Karlovy Vary, Ostrov
13. 8. - komentovaná exkurze po Kyselce, Mattoniho muzeum, hrad Loket
14. 8. - Božídarská rašeliniště, Klínovec, Ježíškova cesta
15. 8. - kolo Cheb, rezervace SOOS
16. 8. - Důl Mauritius, štola Kryštof, Karlovy Vary
17. 8. - rašeliniště Kladská, Mariánské Lázně, hrad Krašov
18. 8. - hrad Křivoklát, vyhlídka Máj
BMW Welt, BMW museum, Olympijský park, Residenz, Allianz Arena, Nymphenburg atp.
Krátká návštěva italského přístavního města.
V dolní části Václaváku připomíná tank a fotky dobu okupace sovětskými vojsky v srpnu 1968.
60 fotek,
květen až červen,
3 zobrazení,
přidat komentář
|
architektura, cestování, dokumenty, města
Ve čtvrtek 17. 8. 2017 jsme odpoledne po šichtě vyrazili s Kamilou do Michálkovic. Je zde národní kulturní památka Důl Michal. Čekal jsem, že to bude něco podobného, jako je na Landeku, ale kdepaki. Expozice zachycovala cestu horníka do práce. Tedy čím vším musel projít, než se dostal pod zem. Velice mě překvapilo, že na tu dobu, kdy nebyly nějaké elektronické čipy a takové vymoženosti dnešní doby, bylo uděláno poměrně dostatek bezpečnostních opatření pro zaměstanance. Vždy se vědělo, kdo je v dole, existovala několikerá kontrola před vstupem. Nakonec jsme shlédli i strojovnu s těmi nádhernými více jak sto let starými mašinami. Návštěvu Dolu Michal by si neměl nechat nikdo ujít.