Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

24 fotek, ve čtvrtek, 39 zobrazení, 1 komentář | kultura, umělecké, moje fotozprávy
Galerie DESET, Moskevská 57, Praha 10
Skupinová výstava "Pohyblivý svátek"
60 fotek, minulou sobotu, 21 zobrazení, 1 komentář | moje fotozprávy
Rozsviťme muzeum!

Dne 16. května 2015 se v pozdních odpoledních a večerních hodinách uskutečnila v Boskovicích Muzejní noc. Více než 300 návštěvníků využilo možnosti bezplatné prohlídky všech budov muzea, byl pro ně připraven pestrý doprovodný program. U dospělých návštěvníků se těšil největšímu zájmu výklad k židovským svícnům paní Heleny Janíkové a ochutnávka židovských pokrmů v Židovském obecním domě. V synagoze probíhalo podmanivé vystoupení mandolinisty Martina Krajíčka, v budově rezidence komentované prohlídky expozice Boskovicko – krajinou sedmizubého hřebene, či výroba svíček. Dětské návštěvníky nejvíce zaujalo výtvarné tvoření s motivy zemědělské techniky v expozici zemědělských strojů – vyráběli si textilní záložky nebo si barvami zdobili sedáky. Dobovou připomínku inspirovanou 2. světovou válkou připravil pan Miloš Pachl v Minigalerii Zwicker. Akci podpořil Jihomoravský kraj a firma LANIK s.r.o

Text: Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová
37 fotek, minulou sobotu, 41 zobrazení, 41 komentářů | moje fotozprávy
Jeden z největších přírodně krajinářských parků v Evropě s rozlohou 240 hektarů se nachází v členitém údolí meandrující říčky Botič.
Vydali jsme se sem koncem května, kdy kvetou rododendrony. Do parku je ale dobré jít v kterémkoli ročním období a vždy bude na co se dívat. Mimo významu umělecko-historického je park cenný i dendrologicky jako sbírka domácích a cizokrajných dřevin – okolo 1600 druhů. Výjimečná je sbírka rododendronů čítající okolo 8000 kusů ve 100 druzích a kultivarech.
Park založil v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca a kromě lesu s cizokrajnými dřevinami jsou zde také volné louky či rozlehlé Alpinum (vybudované na skalnatých partiích nad Botičem). Pro toulky parkem, který se nachází v nadmořské výšce 280-342 m, návštěvníkům slouží 40 km upravených cest.
Průhonický park je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO.
20 fotek, v úterý, 12 zobrazení, přidat komentář | kultura, umělecké, moje fotozprávy
Atrium na Žižkově, Čajkovského 12, Praha 3
5 fotek, v úterý, 28 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, příroda, zvířata, moje fotozprávy
Výstava "Mikrokosmos", Obchodní centrum Šestka, Praha 6 - Ruzyně
5 fotek, v úterý, 24 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, příroda, zvířata, moje fotozprávy
Výstava "Mikrokosmos", Obchodní centrum Šestka, Praha 6 - Ruzyně
4 fotky, v úterý, 16 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, příroda, zvířata, moje fotozprávy
Výstava "Mikrokosmos", Obchodní centrum Šestka, Praha 6 - Ruzyně
18 fotek, minulý týden, 31 zobrazení, 43 komentářů | ostatní, vesnice, moje fotozprávy
Něco málo z expozice Musaionu v Kinského zahradě v Praze.
52 fotek, minulou sobotu, 43 zobrazení, 4 komentáře | dokumenty, kultura, lidé, města, moje fotozprávy
36 fotek, minulou neděli, 60 zobrazení, 2 komentáře | moje fotozprávy
9 fotek, minulou sobotu, 41 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, kultura, lidé, moje fotozprávy
17 fotek, minulou sobotu, 14 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, kultura, lidé, moje fotozprávy
42 fotek, minulý čtvrtek, 18 zobrazení, 1 komentář | moje fotozprávy
Jindřich Pileček – malíř, grafik, ilustrátor. Vernisáž výstavy 14. května 2015

Starobylá Synagoga Maior z roku 1639 na Traplově ulici v Boskovicích se proměnila ve výstavní prostory. Muzeum Boskovicka zde 14. května 2015 zavzpomínalo na předčasně zesnulého grafika, malíře a ilustrátora Jindřicha Pilečka (*1944 †2002).
Úvodem všechny pozdravila ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová. Přivítala průvodce vernisáží MUDr. Jana Vykoukala. Bc. Martin Krajíček rozezněl klenuté prostory židovské svatyně podmanivými tóny své mandolíny.
Kurátor výstavy MUDr. Jan Vykoukal připomenul úvodem Ludvíka Kunderu (*1920 Brno †2010 Boskovice), který jej s Jindřichem Pilečkem ve druhé polovině sedmdesátých let seznámil. „ Záhy vznikl mezi námi přátelský vztah, jenž se mimo jiné projevil plodnou spoluprací v podobě řady tiskových destiček, které pro mě Jindřich Pileček vyleptal.“ MUDr. Jan Vykoukal tenkrát založil soukromou sbírku jeho grafických prací. Dále uvedl: „Jindřich Pileček prožil mládí ve starobylé Lokti u Karlových Varů, což ovlivnilo jeho tvorbu. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou vysokou školu u Karla Svolinského. Ovlivnil jej též celoživotní přítel Doc. PhDr. Jan Marius Tomeš (*1913 †2010) – historik umění. Jindřich Pileček se kromě grafiky zabýval krátký čas i malířstvím a to v druhé polovině sedmdesátých let. Toto záhy opustil a zůstal věrný jen grafice. Byl velmi dobrý kreslíř. Ludvík Kundera charakterizoval jeho tvorbu jako magický realismus. Já jsem vždy dodal: „Šmrncnutý surrealismem,“ pokračoval MUDr. Jan Vykoukal. Grafická díla autora byla provedena hlubotiskovými metodami suchou jehlou, leptem. Zkoušel i litografii a linořez. Jeho tvorba je srozumitelná širokému publiku. Zavádí nás do snových krajin, vylidněných měst a tajuplných krajin se stromy bez listí, jako by tím naznačoval možný konec života způsobený ekologickou katastrofou. Často zobrazuje noční oblohu s měsícem a hvězdami. Mistrnně zachází se světlem a stínem, zobrazuje fragmenty lidských postav v neočekávaných situacích. Vrcholem jeho tvorby je grafický list, kde zobrazuje postavu ze suchých listů a tím vyjadřuje pomíjivost života na tomto světě. MUDr. Jan Vykoukal závěrem odcitoval Karla Žižkovského: „Dívejme se na jeho práce v tichosti, abychom nepřeslechli jemný hlas poezie, tichou hudbu radosti, která provází celé jeho dílo.“
Mgr. Dagmar Hamalová vyzdvihla spolupráci s MUDr. Janem Vykoukalem, jenž je sběratelem výtvarného umění. „Jsem ráda, že se zde v synagoze díky jemu podařilo realizovat již třetí výtvarný projekt, že se tento vzácný prostor stává místem setkávání milovníků výtvarného umění. Současně děkuji Bc. Martinu Krajíčkovi za vytvoření podmanivé atmosféry hudebními vstupy. Jen doplním, že na výstavě se též významnou měrou podíleli výtvarnice Jana Bayerová a historik Mgr. Petr Vitámvás.“
Zbývá dodat, že dílo Jindřicha Pilečka je celosvětově známé. Jeho stopy lze nalézt mimo jiné i v petrohradské Ermitáži.
Závěrem se ještě jednou klenutými prostorami rozlil hlas mandolíny Bc. Martina Krajíčka.
MUDr. Jan Vykoukal: „Protože Jindřich Pileček již bohužel není mezi námi, je příprava takové výstavy složitější. Díky mým kontaktům jsem získal zapůjčení části sbírky soukromého majitele.“

Více: http://www.gallery.cz/gallery/cz/jindrich-pilecek.html
30 fotek, minulou středu, 18 zobrazení, 1 komentář | moje fotozprávy
Motivaci k psaní jsem získávala z duší a příběhů pacientů

Zrcadlový sál Muzea Boskovicka se ve středu 13. května 2015 zaplnil milovníky literatury a tibetské esoterické hudby. Přijela za námi pobesedovat Eda Kriesová (*1940), novinářka a spisovatelka.
Na stolku u stěny místnosti byla malá výstavka literatury z knihkupectví Tomáše Špidlíka.
Program zahájili Irena a Vojtěch Havlovi podmanivou hudbou na klavír a violoncello.
Eda Kriesová se nejprve stručně představila: Byla jsem původně reportérka v Mladém světě a Literárních listech, ty nuceně skončily v dubnu 1969 (normalizace) a my pracovníci jsme dostali zákaz publikovat. Pracovala jsem v psychiatrické léčebně Želiva, kde bylo 600 těžkých schizofreniků. Tam jsem se cítila svobodnější než v běžném životě venku v období po roce 1968.“
Autorku toto prostředí inspirovalo k psaní povídek o tamních pacientech (sbírka Křížová cesta kočárového kočího). Její knihy vycházely v samizdatu, stejně jako Václavu Havlovi. V té době se seznámili. Po roce 1990 Václav Havel založil Občanské fórum (OF), Eva Kriesová mu pomáhala. Po jeho zvolení presidentem se dostala s deseti dalšími na Hrad. Stala se ředitelkou stížností a milostí, kam chodilo měsíčně 7000 dopisů od lidí, kteří čekali od Václava Havla spravedlnost. Musela být současně psychiatrem, farářem, bylo to pro ni nejtěžší povolání. Vedla cca 25 úředníků – právníků, kteří stížnosti vyřizovali. „V únoru 1993 byl Václav Havel zvolen presidentem na další období, my jsme se s ním přátelsky rozloučili, aby tam mohl mít skutečné úředníky profesionály. Dodnes se však s bývalými kolegy stýkáme. Nyní jsem na volné noze, publikuji, jsem ve veřejných funkcích.“
Autorka přečetla ukázky ze svých knih, kde se věnovala především mystice, józe, meditaci a lidovému léčitelství. Též popisovala středoškolská léta, kdy „zázračně“ díky otci a jeho přátelům postoupila v matematické olympiádě, maturitu z matematiky, jíž úspěšně prošla jen díky svému učiteli. V jednom z úryvků zavzpomínala na cestu do Indie, na političku Indíru Gándhíovou (*1917 †1984), tamní svatyně a náboženské rituály spojené s jídlem: „Jsme stvořeni z prachu hvězd a proměňujeme se v popel, v němž hoří plamen nesmrtelnosti.“ Rozpovídala se o životě „svatého“ muže, jenž léčil dobytek, nepoužíval peníze, neměl žádný majetek a nebyl proto k ničemu připoután.
Irena a Vojtěch Havlovi znovu rozezněli své nástroje, tentokrát se přidaly i zvonky a tibetské mísy.
Na závěr besedy nastal prostor pro otázky z pléna. Týkaly se léčebných domů, čínské medicíny: „Není to žádné čarování, studuje se na to šest a půl roku,“ odpovídala autorka a pokračovala. „Rozdíl oproti té naší medicíně je velký, bere lidské tělo jako celek. V Indii jsem prošla i masážemi pro čištění buněk, jejichž součástí je i pití různých léčivých směsí z 360ti bylin. Ráno nám lili oleje na hlavu, což bylo velmi příjemné. Masáže jsou kvůli hojnému pocení, kdy toxiny odcházejí kůží. Třetí týden procedur jsme dostávali klistýry pro očištění zažívacího traktu. Pomáhalo to, cítila jsem se omlazená. Bohužel jako vše i toto se komercializuje a dobrá klinika se dnes hledá těžko.“
S duchovním vůdcem Tibeťanů Dalajlámou (*1935) se autorka setkala při jeho návštěvě presidenta Václava Havla. „Strávili jsme s ním víkend v Lánech, byl to pro mě velký zážitek, zejména jeho meditace.“
Eda Kriesová ještě popsala konec života Václava Havla, jenž do poslední chvíle vnímal českou demokracii jako své dítě a cítil se za ni zodpovědný. Přes svou nemoc sledoval zprávy a veškeré dění ve státě. „Vážím si, že jeho busta je v kapitolu (USA) mezi čtyřmi dalšími neameričany. Lidstvo jeho zásluhy s odstupem času jistě ještě ocení.
Autorka zakončila besedu slovy: „Dnešní svět je bouřlivý a dramatický, fakta jsou silnější, než co by člověk vymyslel.“
Irena a Vojtěch Havlovi uzavřeli setkání klavírní improvizací pro čtyři ruce.
Ředitelka Muzea Boskovicka Dagmar Hamalová poděkovala všem za návštěvu a Edě Kriesové za silný zážitek, jenž pro některé v sále byl též velmi osobní.

Více: http://www.czechlit.cz/autori/kriseova-eda/
39 fotek, minulou sobotu, 39 zobrazení, 5 komentářů | moje fotozprávy
27 fotek, minulou sobotu, 354 zobrazení, 3 komentáře | krajina, města, oslavy, moje fotozprávy
Otevření první komunitní Zahrady v Liberci, v rámci zahájení i první ročník Restaurant day v Liberci - nadšení foodblogeři a amatéři si na jedno dopoledne otevřeli svůj stánek s dobrotami:-)

Malý report si můžete přečíst tady: http://www.matostavu.cz/2015/05/zahrada-liberec-restaurant-day.html