Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Architektura

Nová navštěvovaná Právě přidaná


reklama

25 fotek, 9.7.2017, 1 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, města, příroda
aneb kousek Toskánska v Česku
67 fotek, 9.7.2017, 1 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, příroda, vesnice
33 fotek, 8.7.2017, 1 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, příroda
Cyklo dovča
25 fotek, 8.7.2017, 1 zobrazení, přidat komentář | architektura, města, příroda
Cyklo dovča
22 fotek, 8.7.2017, 1 zobrazení, přidat komentář | architektura, města
Cyklo dovča
23 fotek, 8.7.2017, 2 zobrazení, přidat komentář | architektura, příroda, vesnice
Cyklo dovča
163 fotek, včera, 17 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, koníčky, práce, zábava
Podzemní továrna Richard (přesné nacistické označení je B5-Richard) je soustava tří bývalých hlubinných vápencových lomů (označovaných jako Richard I., Richard II. a Richard III.) u Litoměřic nacházející se pod vrchy Radobýl a Bídnice v Českém středohoří, kterou nacisté za druhé světové války přestavěli na utajenou podzemní továrnu určenou pro zbrojní výrobu. Jedná se o prostorově rozsáhlý komplex podzemních prostor v celkové délce (která je ale odhadována pouze velmi přibližně) 25 až 30 kilometrů. Jedná se o největší podzemní továrnu z dob druhé světové války na českém území. S výstavbou továrny začali nacisté již v polovině roku 1944 a plánované ukončení její stavby bylo stanoveno na srpen 1945. Do práce bylo nasazeno 1200 civilních zaměstnanců včetně lidí tzv. totálně nasazených. Dále zde pracovalo několik tisíc vězňů (asi 4000 denně), a to jak z blízkého koncentračního tábora v Terezíně (asi 4 km jihovýchodně odtud), tak i vězňové z menšího litoměřického koncentračního tábora, pobočky Koncentračního tábora Flossenbürg. O tom, že se jednalo o velmi rozsáhlou a pro Třetí říši důležitou stavbu, svědčí i to, že stavba měla vlastní průmyslový vodovod natažený až z řeky Labe, vlastní plynovou přípojku, dále dvě úzkokolejné dráhy, železniční překladiště na normální rozchod a řadu dalších pomocných provozů a technických zařízení v podzemí i na povrchu. Do práce byla zapojena řada stavebních a důlních strojů a mnoho jiných specializovaných mechanismů. Řízením stavby a celkovým dozorem nad všemi pracovníky byla pověřena ozbrojená nacistická organizace SS. Poslední stavební práce probíhaly ještě dne 4. května 1945. Již na podzim 1944 začaly podzemní výrobní haly sloužit svému účelu, začaly se zde vyrábět součásti spalovacích motorů pro tanky a stíhače tanků. Koncem války sem byla přesunuta i část výroby elektronek, v komplexu Richard II. měla být zahájena výroba materiálu pro další elektrotechnickou výrobu. Nacisté dále plánovali do komplexu Richard III. přesunout část výroby paliva pro nejmodernější proudové stíhačky Messerschmitt Me 262. O výrobě paliva pro rakety se dlouho spekulovalo a tato teorie nebyla nikdy plně potvrzena, nicméně elektronky měly téměř jistě sloužit především pro hromadnou výrobu naváděcích a radiolokačních systémů, které se užívají především v letectví. Dne 5. května 1945 byli vězňové místního koncentračního tábora propuštěni na svobodu (byl to prý jediný koncentrační tábor, který nebyl osvobozen, ale byl údajně dobrovolně rozpuštěn samotnými nacisty), nicméně i zde vládl velký chaos, zmatek i nervozita způsobená blížícím se koncem války. Dne 7. května 1945 se nacisté pokusili na poslední chvíli celý komplex Richard vyhodit do povětří, a to pomocí prý až 4 kilometry dlouhého elektrického vedení, které snad sahalo až někam k Terezínské křižovatce. Dodnes nebylo zcela věrohodně vysvětleno proč výbuch vůbec nenastal. Elektrické vedení snad na poslední chvíli přesekl jeden z polských dělníků. Litoměřice včetně stavby a továrny Richard byly osvobozeny Rudou armádou dne 7. května 1945. O poválečném hledání továrny Richard byla napsána dokonce celá kniha, jejíž autorkou byla tehdejší zpravodajská důstojnice Rudé armády Marie Alexandrovna Fortusová. Její líčení hledání továrny Richard není mnohými badateli považováno za zcela věrohodné. Snad nejpozoruhodnější stať v knize tvoří popis vnitřku podzemní továrny. Po válce sice o podzemní prostory projevilo zájem hned několik místních podniků a institucí, z nichž nejvýznamnější byl Památník Terezín, nicméně k sanaci prostorů a jejich dalšímu využití už nikdy pořádně nedošlo. V současné době je v Richardu II. a v několika málo chodbách Richardu I. umístěno úložiště nízko a středněaktivních odpadů (kupř. zdravotnický materiál), převážná většina ostatních štol v části Richard I. a III. nezvratně chátrá a postupně se hroutí. Z tohoto důvodu není objekt od roku 2002 pro veřejnost nijak přístupný. Od roku 2009 litoměřická radnice vede kroky k tomu, aby mohla být podzemní továrna zpřístupněna, avšak projekt brzdí nedostatek financí. Bezpečné zpřístupnění by nejen bylo velmi nákladné, ale vedlo by i ke zničení charakteru podzemního prostoru. V současné době podzemí spěje k zániku a jeho oficiálnímu zavalení.
51 fotek, 8.7.2017, 2 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, příroda, vesnice
Cyklo dovča
32 fotek, 8.7.2017, 4 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, kultura, vesnice
Cyklo dovča 4. den
120 fotek, prosinec 2004 až srpen 2017, 3 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, dokumenty, města, ostatní
Městské opevnění v Litoměřicích
Opevnění původního raně středověkého města dokládají listiny z let 1257 a 1262. Vycházelo od městského hradu k dominikánskému klášteru (dnes Oblastní archiv) a podél hrany údolí Pokratického potoka dále k dnešnímu divadlu, odtud napříč ke kostelu Všech svatých, za starou radnicí k minoritskému klášteru (zůstal mimo jejich obvod) a podél dnešní ulice Na valech zpět ke hradu. Hrad, farní kostel i oba kláštery opevnění zesilovaly. Sestávalo z ? hlavní hradby (7–9 m vysoké a 1,8 m široké) s kulatými baštami (jedna snad zachována východně od paláce hradu) a parkánové zdi 3–4 m vysoké, sledující hlavní zeď v úsecích mimo údolí Pokratického potoka ve vzdálenosti 18 m. Brány byly zřejmě tři: Michalská (ve stejnojmenné ulici), u děkanského kostela a snad i u hradu.
Kolem roku 1350 byly při rozšíření města postaveny nové hradby: mezi hradem a dnešním divadlem nahradily původní opevnění, dále pokračovaly podél hrany údolí potoka ke kostelu Panny Marie (dnes jesuitský), svatého Vavřince a obloukem na konec nové Dlouhé ulice. Odtud zpět k minoritskému klášteru, který se konečně ocitl v jejich obvodu, a ke hradu. Nová hlavní zeď měla nejméně 11 hranolových, zčásti dovnitř otevřených věží, po celém obvodě ji sledoval parkán. Do města se vstupovalo pěti branami: kromě původních Michalské a hradní vznikly Mostecká (na konci Jesuitské ulice), Dlouhá (ve východním vrcholu opevnění) a Nová (v Novobranské ulici). Opevnění se dále upravovalo celé 14. a 15. století, od roku 1513 se stavěl nový parkán s kulatými baštami a vnějšími branami.
Války v 17. a 18. století ukázaly nedostatečnost gotických hradeb. Jednotliví dobyvatelé je proto doplňovali novými hliněnými náspy a bastiony, které byly opět likvidovány. Začal rovněž proces postupného zabírání věží a bašt k neobranným funkcím (zejména dominikánský Lusthaus, tzv. Hvězdárna). Poslední pokusy o zdokonalení opevnění proběhly ještě za napoleonských válek, kdy však obranu přístupu do Čech podél Labe převzala nová terezínská pevnost.
Roku 1806 byl do parkánu u Dlouhé brány vestavěn krajský soud, sousední kulatá bašta sloužila od té doby jako vězeňská kaple. Parkány se postupně upravovaly na sady a zahrady, nebo je zaplňovala dvorní křídla přilehlých domů. V letech 1823–66 zanikly všechny brány.
Při prorážení nové trasy polabské železniční trati v 50. letech 20. století byly odhaleny hradby kolem kláštera kapucínů (soud byl zbořen již roku 1951). To bylo impulsem k jejich obnově, která se postupně v 60.–90. letech rozšířila na celý jejich obvod. Negativním zásahem byla demolice parkánových hradeb při stavbě domu kultury. Jinak se podařilo vytvořit působivé průchozí parkánové terasy nad údolím Pokratického potoka a zapojit do života města většinu zachovalých věží a bašt.

zdroj: http://www.hrady.cz/index.php?OID=6645&PARAM=11&tid=20509&pos=450
35 fotek, 17.5.2017, 8 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, příroda
Serii alb z Děčína přerušuji albem z letošního výletu na brněnskou přehradu. Byly jsme tam v květnu, takže před plnou sezonou. Lodí jsme se svezly pod hrad Veveří.
49 fotek, včera, 12 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, koníčky
Vchodový objekt tvrze Hůrka-povrchové objekty tvrze Hůrka-Pěchotní srub KS-8 U nádraží
130 fotek, minulý čtvrtek, 3 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování
73 fotek, včera, 6 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina, kultura, příroda
+ park
76 fotek, letos v dubnu, 8 zobrazení, přidat komentář | architektura, auta, města, zvířata
BMW Welt, BMW museum, Olympijský park, Residenz, Allianz Arena, Nymphenburg atp.