Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Krajina

Nová navštěvovaná Právě přidaná


reklama

32 fotek, 17.11.2016, 32 zobrazení, 42 komentářů | krajina, příroda, země
40 fotek, 27.5.2017, 41 zobrazení, 49 komentářů | architektura, cestování, krajina, kultura, příroda
V obci Branná jsme si prohlédli historické budovy (radnici, hrad Kolštejn, kostel sv. Michaela), ale taky jsme tam chutně poobědvali v restauraci Kolštejn.
V Ostružné jsem především chtěla navštívit expozici hudebních nástrojů. Stálá expozice hudebních nástrojů se nachází v Areálu Skiland. Sbírka, která byla otevřena v roce 2014, obsahuje na 700 ks hudebních nástrojů z celého světa.
43 fotek, březen 2016 až září 2017, 30 zobrazení, 31 komentářů | architektura, krajina, kultura, práce, příroda
40 fotek, 27.5.2017, 27 zobrazení, 46 komentářů | cestování, krajina, příroda
V sobotu 27. 5. jsme dopoledne začali na žel. stanici Horní Lipová, kde jsme navštívili muzeum Slezského semmeringu. Pak jsme se šli pěšky podívat k Lesnímu baru. Fotky baru má skoro každý z účastníků, proto jsem vybrala hlavně fotky z cesty lesem. Potkali jsme Páju s Eskymákem, tak jsou tu taky. :-)
72 fotek, ve čtvrtek, 10 zobrazení, přidat komentář | krajina
O zasněném předposledním zářijovém čtvrtku jsem se sám vydal do podzimního Českého Středohoří. Auto jsem nechal v parkingu v krajském městě Aussig an der Elbe, česky v Ústí nad Labem. Při výjezdu byla velká zima, šla pára od pusy, hraničně to bylo na dlouhoprsté rukavice. Nicméně v následujících stoupácích jsem se potil. Opuštěnými úzkými asfaltkami a pak po červené turistické jsem se dostal k “zapomenuté” rozhledně Chlum, což je kopec nad Děčínem. Dole krpálom jsem se dostal do Děčína na most přes Labe a na silnici zpět na Ústí. Celou cestu – mimo Děčín - jsem nepotkal ani jednoho člověka. Středohoří je v některých částech Bohem zapomenutá a lidmi nenavštěvovaná krajina. I to má něco do sebe. Tedy aspoň pro mě. Nicméně zpět v Aussigu jsem měl těch krpálů akorát. Bylo to krásné a bylo toho dost. Rudolf.
47 fotek, v pátek, 15 zobrazení, 1 komentář | architektura, cestování, krajina, příroda
Valdek je jedna z nejromantičtějších hradních zřícenin v Brdech. Na rozdíl od většiny hradů po něm do dnešních dnů nezbyly jen náznaky a pár kamenů. Jeho stav naopak budí dojem, že by při troše snahy a investic původnímu účelu mohl sloužit znovu.
Hrad byl vystavěn Buzici ve 13. století na skále nad Červeným potokem. Brána ve tvaru lomeného oblouku dává jasně tušit, že (jak jinak než) v gotickém slohu. Jeho majitelé se, jak bývá zvykem, v průběhu času hodně měnili. V jednu dobu hrad vlastnil dokonce sám král Václav IV. V 16. století prošel palác renesanční přestavbou. V období třicetileté války však Valdek zpustl. Dodnes se ale zachoval v (na zříceninu) pěkném stavu. Vstup do jeho prostor je však pouze na vlastní nebezpečí.
O romantice hradu by mohla svědčit i řada českých literátů, namátkou Božena Němcová nebo Karel Hynek Mácha, kteří Valdek navštívili. Natáčela se tu dokonce část seriálu F. L. Věk.
Hradu dominuje věž s kruhovým půdorysem. Pod ní se na jižní straně nachází zbytky paláce. Z jeho oken je krásný výhled na brdské kopce. Dále se dochoval hradební val, od kterého k potoku klesá kamenné moře.
Stejně jako řada jiných hradů je i Valdek opředen řadou legend a pověstí. O pokladu či bílé paní je klasikou. Na Valdku se však prý zjevuje i valdecká černá paní. Podle pověsti má jít o krásnou pannu Lídu, která na hradě připravovala v celém kraji vyhlášené hostiny. V té našli zalíbení také dva augustiniánští mniši z nedalekého kláštera ve Svaté Dobrotivé. Během potyčky pannu Lídu však rozsápali a ta se zde od těch dob zjevuje jako černá paní. Panna Lída vystupuje i v další pověsti, ve které byla zakleta do místní léčivé studánky.
Pokud hledáte romantické místo, kam v Brdech vyrazit, určitě se zajeďte podívat na Valdek.
Kolem hradu se kvůli jeho havarijnímu stavu objevily cedule zakazující vstup.
76 fotek, v pátek, 8 zobrazení, přidat komentář | krajina, práce, příroda, události
Prohlídka lomů na Pomezí v rámci Dnů otevřených dveří OMYA CZ Lipová Lázně 22. září 2017
78 fotek a 1 video, 5.8.2017, 31 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina
Rodinný výlet do Hřenska (Pravčická brána+ Edmundova soutěska).
78 fotek, tento týden, 32 zobrazení, 8 komentářů | architektura, cestování, koníčky, krajina, příroda
Jižní Švédsko a Kodaň
64 fotek, minulý pátek, 13 zobrazení, přidat komentář | krajina
5 fotek, v pátek, 12 zobrazení, přidat komentář | krajina, příroda, širokoúhlé, zábava
18 fotek, ve středu, 10 zobrazení, 2 komentáře | krajina, města
Nejdříve ze všeho mne při příchodu k parkovišti upoutaly krásné "šlehačkové" mraky, ale pak mé oko zavadilo o známý znak. Pokud mne paměť nešálí, dříve tam bývalo, že se v zimě schody neudržují, ale tohle je vtipnější.
36 fotek, 29.8.2017, 112 zobrazení, 150 komentářů | architektura, krajina
na strážný vrch se dívám denně z našeho balkónu. je to necelých 16 km vzdušnou čarou a tak jsem se tam po roce zase vydal...
65 fotek, minulou neděli, 10 zobrazení, 2 komentáře | cestování, krajina, města
Prohlídku pivovaru jsme objednánu neměli, ale být v Plzni a nezajít tam? To by jaksi nešlo ... Cestou tam jsme minuli Masné krámy i sochu Johánka, překročili Radbuzu a prohlédli si návštěvní místnost pivovaru. Cestou zpět na náměstí jsme pozorovali dítko v atíčku na dálkové ovládání i pořádné kapří macky. A nevynechali ani vodárenskou věž, či žraločí ploutev.
24 fotek, ve čtvrtek, 29 zobrazení, přidat komentář | krajina, příroda
210 fotek, letos v srpnu, 45 zobrazení, přidat komentář | architektura, cestování, krajina, příroda, země
Do rumunské Transylvánie se dá nyní dostat levně s leteckou společností Wizzair. Letenky z Bratislavi do Cluj-Napocca a zpět se dají pořídit za krásných 20 Euro. Koupili jsem je a začal plánovat náš pobyt. Po příletu jsme šli na nádraží koupit lístky na další den na vlak a poté se ubytovali v předem vytipovaném hotelu Lucy Star. Odhodili jsme na pokoj batožiny a vyrazili na oběd a prohlídku města. V centru jsme navštívili druhý největší kostel v Rumunsku před kterým je monumentální socha Mathiase Rexe. Další den bylo velice deštivo a tak jsme naši cestu vlakem přesunuli až na odpoledne kam jsme popojeli do vesničky Bologa. Odtud započala naše pouť, bohužel prvních pár kilometrů jsme museli po silnici až k odbočce na chatu Vladeasa. Odtud dál vedla sice také silnice, ale byla to už jen prašná štěrková cesta. Po pár dalších km už se začlo smrákat a tak jsme už hledali vhodné místo pro stanování. Bylo to blízko potůčku a v noci nás překvapila docela zima. Další den byla nášim cílem horská chata Vladeasa. Bohužel po příchodu k ní nás přivítala jen smečka štěkajících psů. Chata byla zavřená a tak jsme pokračovali dál a po chvíly jsme se na kopci najedli z vlastních zásob. Tento den jsme došli na stanoviště s ohništi a hned toho využili a rozdělali oheň. Suchého dřeva bylo spoustu a tak nebyl problém udělat celkem slušnou fatru. Ráno nás překvapila dodávka z které vyskákala celá rodinka a šla sbírat brusinky, kterých tam bylo miliardy. Další den bylo takové všelijaké počasí, čekali jsme, že začne pršet, ale naštěstí se nic hrozného nedělo a spadlo pouze pár kapek. Užívali jsme si výhledů až jsme došli na další místo, které si vyloženě říkalo ať si tam postavíme stan. Tu noc nám spalo něco vedle stanu a pěkně to brumlalo, doteď je mi záhadou co to bylo. Ráno jsme posnídali, sbalili stan a pokračovali dál. Cestou jsme potkali asi čtvrtého baču se stádem ovcí a smečkou psů, ze kterých jsme měli velký respekt. Tentokrát baču poslouchali a zůstali stát opodál. Bača si s náma chtěl povídat a tak jsme vedli rumunsko-český dialog každý po svém. Dal jsem mu napít slivovice a velice mu lahodila, že chtěl ještě. Pomalu se blížil cíl naší výpravy a to osada Padis kde jsme se naobědvali a ubytovali se v penzionu, sprcha už přišla vhod. Odtud jsme ráno vyrazili po silnici, prašné cestě a měli v plánu stopovat. Po pár km chůze se nám za zády objevila dodávka, zvedám palec, dodávka zastavuje. Na předních sedadlech už bohužel nějácí stopaři sedí a tak nám nabízí místa vzadu, bez oken, po tmě a rychle se vydýchávajícím vzduchem. Měl tam bedýnky s nasbíranými houbami, měl štěstí že sem mu je během té divoké cesty nepoblil. Dovezl nás až k normální silnici kde jsme pokračovali ve stopování do města Huedin. Projelo vícero aut, zhruba tak pět, až šesté nás vzalo, to už jsme šli nějákou tu hodinku. V Huedinu jsme si dali pivo naobědvali se a šli na vlak. Vlak měl asi hodinu zpoždění, ale nikdo to neřešil. Dojeli jsme zpět do Kluže, kde jsme se ubytovali v penzionu Schwartz na dvě poslední noci. Ráno jsme posnídali a vyrazili do skanzenu a poté přes central park do Botanické zahrady. Bylo to úžasné a se spoustou nezapomenutelných zážitků se vracíme další den brzy ráno domů.