Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Architektura

Nová navštěvovaná Právě přidaná


reklama

9 fotek, 21.10.2017, 4 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, příroda
65 fotek, říjen 2017 až únor 2018, 5 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, příroda
37 fotek, v úterý, 14 zobrazení, 5 komentářů | architektura, cestování, krajina, příroda, zvířata
ze Stránčic přes Mnichovice do Hrusic a do Ondřejova
35 fotek, říjen 2017 až únor 2018, 6 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, příroda
20 fotek, září 2017 až únor 2018, 4 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, příroda
52 fotek, srpen 2017 až únor 2018, 5 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, příroda
39 fotek, srpen 2017 až únor 2018, 2 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina
42 fotek, červenec 2017 až únor 2018, 15 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina
46 fotek, červenec 2017 až únor 2018, 8 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, příroda
54 fotek, ve čtvrtek, 5 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina, města
(zima 2017)...aneb krásná Líšnička a ten nejpoetičtější kout Brna, kterej jsem měla jen sama pro sebe!

Byla neděle, zataženo, zrána a dopoledne spíše nepříjemné chladno. Po zbrklém nákupu pumpičky, růžových rukaviček (no jo, fakt růžových!), odrazek a zvonku jsem se pustila do pumpování kola. Marně - hodina uběhla a nic. Duše zteřely (jej, jak příhodné!) a já musela své vzrušení vyměnit za další nedočkavost (to nenávidím); zařekla jsem se, že zítra opravím duše, jinak to prostě nejde - když si něco zamanu, musím to mít hned. Prokletí blíženců a šílenců.
Čekala mě pouť přes celé město do ošklivé nové Líšně. Bloudila jsem, chtělo se mi po probdělé noci spát, byla mi zima. Chodila jsem svým typickým svižným krokem, a tak se přirozeně zahřívala. Po vstoupení do špatného autobusu - a navrch zbytečného prodloužení trasy pěšmo k cílovému prodejci - nakonec vše dopadlo zdárně a já získala to, kvůli čemu jsem se trmácela pošmourným Brnem - použitou helmu! Za 60 kč docela výhra, ne?! Radost z toho mám doteď - je to prostě nová hračka, kterou jsem ještě navíc nikdy neměla! A jako bonus mi ladí k červenému drakovi, jak láskyplně nazývám své kolo.
Mno, ale okolní vlivy (rozuměj počasí a nevyspání) mi způsobovaly ohromné dilema - mám tam jít, či ne? Kdy se sem zas dostanu? Třeba se mraky roztrhnou, třeba mě to nadchne. Oukey - jdu tam! Přesně tam, kam jsem vždy zasněně hleděla z autobusu a domnívala se, že je to kdoví jak daleko a ani to nepatří k Brnu. Tam, kde jsem nakonec jednoho krásného - tuším dubnového - dne před rokem stála. Na kopeček "kostelíček" s kapličkou. Na poutní místo - hlavně poetický místo.
Dorazila jsem tam, samozřejmě jsem zapomněla správnou cestu a šla chvíli lesíkem - najednou bylo teplo, zpívali ptáčci, nádhera, šla jsem pořád rovně, až jsem trefila - cesta mě dovedla ke kouzelným sadům. Stačilo pár ťápot v blátě, ledě, břečce i louži a hle, stojím na kopci a vidím mlhu a pod ní Brno. Jsem tam zcela sama, krom zběsilého cvakání jsem zčistajasna (to se píše dohromady? ?:D) pocítila absolutní svobodu. Měla jsem tam svatý klid. Kéž by se mi chtělo říhat. Vykrkala bych tam pyšně celou abecedu. A nikdo by to neslyšel - jen já! A to truchlivé počasí? Náhle je pryč! Vychází slunce a nebe je spíš modrý, než bílý/bledý, chladný větřík se mění na příjemný, osvěžující vánek, mysl i tělo se cítí volně, krásně až vznešeně. A uneseně. Je prostě krásně - a víc vlastně není třeba. V duchu si jen říkám: "Kurva, to je božský, ten život je fakt krásnej a může být ještě krásnější!" Třeba díky těmto maličkostem. Stačí vnímat tak málo a dá to tak moc. Stačí vyjít na kopec, zhluboka vydechnout a vychutnávat si výhled. Nic víc.
Po této nádheře jsem se vypravila ještě na tamější hřbitov - nikdy jsem tam nebyla. Popřála jsem všem odpočívajícím klidný spánek a poprosila o omluvu za menší možnou nepřístojnost - nešlo to vydržet a mé oblíbené slunce, jeho paprsky a půvab okolí mě donutily znovu cvakat. I tam bylo krásně - ticho, klid a cosi příjemně zvláštního viselo ve vzduchu. A taky vonělo... Tímto místem symbolicky skončil i můj výlet.
Od minulého minitripu jsem věděla, že slunce zapadá asi v 17:15. Onehdy mě mírně předstihlo, ovšem dnes ne. V 17 h už jsem totiž čekala na bus na Gajdošce! (A až tam jsem zjistila, proč to těm spojům dnes tak trvá. Dívala jsem se jen na všední dny nebo na soboty. Až při cestě domů jsem zjistila, že není ani všední den, ani sobota, ale už výše psaná neděle!)
Bylo nádherný sedět v buse a pozorovat ty veselé barvy onoho zapadajícího slunce - pomerančová, okrová až "šalotková" (ta rudá cibula) dopadala na zdi domů, paneláků i hřišť - a zároveň být stále omámená a zadumaná, okouzlená... Chjo, to prostě nejde slovy popsat. Celé odpoledne bylo mimořádně povedené.
Také mě po druhé potkalo štěstí nevídané - léta jsem neseděla na ničem, kde bych nedosáhla na zem. A teď stačí 2x zvednout svou línou prdel a 2x si sednu na lavičku dosahující větších výšin, než-li mé holeně.
Ale možná je to nějaký dobrý znamení či co :-P
PS: Stejně to nikdo nebude číst, ale já mám potřebu psát :D Případným čtenářům děkuji za pozornost, haha :D :D.
32 fotek, červenec 2017 až únor 2018, 7 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina
33 fotek, červenec 2017 až únor 2018, 8 zobrazení, přidat komentář | architektura, krajina